Krypto(z)měny u centrálních bank

Vznik a vývoj kryptoměn

Kryptoměny se objevily již v 90 letech 20. století. Cílem jejich tvůrců bylo použitím kryptografických technik umožnit uživatelům směnu anonymně bez potřeby spoléhat se na zprostředkovatele, tedy vytvořit takové prostředí, které bude umožňovat směnu rychlejší, bezpečnější a levnější. Pro fungování kryptoměn je klíčová technologie, konkrétně blockchain. Blockchain je zjednodušeně řečeno decentralizovaná databáze, která zaznamenává neustále se rozšiřující počet transakcí.

Velké množství počítačů přispívá k této databázi a neexistuje jedno centrum, které by databázi spravovalo. Každé zařízení může potvrzovat transakce. Pokud je skupina transakcí ověřena, je zamčena do bloků (těžaři bitcoinů uzavřou blok šifrovacím klíčem a vyberou svou odměnu v bitcoinech) a přidána do blockchainu. Každý blok navazuje na následující, tím je zajištěna větší bezpečnost, protože nelze změnit jeden blok, aniž by se změna projevila i v ostatních. Tato technologie má potenciál i nad rámec kryptoměn. Blockchain se využívá čím dál častěji nezávisle na kryptoměnách. Využití nachází v lodní dopravě, pro uchovávání informací, v automobilovém průmyslu (firma Porsche testuje zamykání a odemykání vozů pomocí mobilní aplikace spojené s blockchainem), ve sdílené ekonomice (např. carsharing), na trhu s uměním (jako blockchainová kartotéka uměleckých děl) i jinde.

Kryptoměna se od tradičních peněz liší decentralizací (tedy neexistencí centrální autority, která by řídila její vznik a distribuci), transparentností, nízkými či žádnými poplatky za transakce, neexistencí hranic a prostředníků.

Nejznámějším představitelem kryptoměn je dnes bezesporu bitcoin, který vznikl v roce 2009 a jehož tvůrce zůstává pod pseudonymem Satoshi Nakamoto stále v anonymitě. Použití bitcoinu jako prostředku směny se nikdy masově nerozšířilo, ale to, navzdory skeptickým hlasům, nezpůsobilo zánik bitcoinu. Bitcoin ve své podstatě v současnosti spíše odpovídá investičnímu aktivu než měně, ale velmi volatilnímu aktivu, na které je navíc každá fundamentální analýza krátká. Hodnota bitcoinu je dána v podstatě jen vírou v jeho hodnotu (stejně jako ostatní měny, které ale zároveň plní funkci směny a uchovatele hodnoty) a ta může být značně vrtkavá.

Bitcoin je v tomto hledu někdy přirovnáván ke zlatu. Tedy drahému kovu, jehož vlastnosti a praktická využitelnost zdaleka neodpovídá jeho ceně, ale jeho hodnota se odvíjí od jeho nedostatku a víře, že jeho cena bude dále stoupat, nebo přinejmenším neklesne. Stejně jako víra v hodnotu zlata přetrvává i víra v bitcoin, i když s podstatnými výkyvy trvá již více než 10 let.

Na rozdíl od centralizovaných oficiálních měn, neexistují pro kryptoměny státní záruky ani rozsáhlá finanční infrastruktura. Také regulace v podstatě neexistuje. Situace se ale s rozvojem kryptoměn mění a centrální banky začínají přiznávat prozatím mírné systémové riziko a nutnost regulace.

Dynamický vývoj nových druhů kryptoměn

Úspěch bitcoinu podnítil vznik dalších kryptoměn. Kryptoměny vznikají a zanikají a jejich počet už překročil hranici 5000 a dále rychle roste. Některé mají velice krátkou životnost, nebo limitované použití a jejich podíl na trhu je minimální. Vznikají i kryptoměny trvalejší, které se snaží napravit nedostatky bitcoinu. Tzv. stablecoins se snaží eliminovat vysokou volatilitu bitcoinu navázáním na peníze vydávané centrálními bankami nebo na obchodovatelné komodity, jako jsou vzácné nebo průmyslové kovy. Stablecoins tedy více odpovídají definici měny. Hojně sledovaný mezi stablecoiny je aktuálně Tether, což je kryptoměna , která by měla být zajištěna americkými dolary. Toto tvrzení ale není úplně přesné, protože kryptoměnu, za kterou měla stát dolarová hotovost, nyní z téměř poloviny kryjí krátkodobé cenné papíry. Ostatní je hotovost, půjčky, korporátní dluhopisy a dokonce i jiné kryptoměny. Tether tak v podstatě představuje neregulovanou konkurenci fondům peněžního trhu, což začalo znepokojovat Fed, který Tether vyhodnotil jako potencionální riziko pro finanční stabilitu. Riziko vyplývá z růstu objemu Tetheru, jehož tržní kapitalizace dosáhla 62 mld. USD. V případě runu na Tether by nucené prodeje nástrojů peněžního trhu mohly tento segment důležitý pro stabilitu jak finančního trhu, tak reálné ekonomiky destabilizovat. Také další, co se týká objemu o něco menší stablecoiny, jako je například USD Coin nebo TrueUSD znepokojují regulatorní autority.

Dalším problémem, který s sebou rozvoj kryptoměn přináší, je snaha o maximální ochranu soukromí a s tím spojené obavy z možnosti zneužívání kryptoměn k praní špinavých peněz, placení za ilegální komodity nebo daňové úniky.

Každopádně jedno mají kryptoměny společné: decentralizaci a snahu vytvořit prostředí pro uzavírání transakcí bez nutnosti spoléhat se na centrální autoritu. V této snaze je poměrně úspěšné například Ethereum, který funguje na decentralizované platformě umožňující chytré kontrakty, které mohou být uzavírány rychle, kontrolovaně a bez vstupu třetí strany. Chytrý kontrakt poskytuje uživatelské rozhraní, které napodobuje logiku smluvních ujednání. Díky těmto kontraktům mohou být smluvní ujednání sebe-vykonávající, sebe-vyhodnocující. Chytré kontrakty mají potenciál poskytovat větší bezpečnost i vymahatelnost. Hlavním cílem Etherea je vybudovat decentralizovaný systém pro finanční produkty, který bude volně přístupný nezávisle na národnosti nebo hranicích států.

Přístup centrálních bank ke kryptoměnám

Přístup centrálních bank ke kryptoměnám se vyvíjel s tím, jak kryptoměny získávaly na důležitosti. V počáteční fázi vzniku bitcoinu by málokdo věřil, že kryptoměny by mohly pro centrální banky nebo finanční zprostředkovatele znamenat výzvu, nebo dokonce hrozbu. Centrální banky v době vzniku prvních kryptoměn povětšinou braly nová finanční aktiva jako něco pomíjivého. S růstem jejich počtu i vzrůstajícímu zájmu investorů začaly tento trh studovat, ale výrazněji do něj nezasahovaly a ani ho nebraly jako potenciální problém pro stabilitu finančního systému. Potenciální úspěch a rozvoj stablecoinů ale u centrálních bank začal vyvolávat větší obavy. V krajním případě by totiž centrální banky masivním využíváním stablecoinů k běžným platbám mohly přijít o monopol na vydávání peněz. Z dnešního pohledu je to sice hudba budoucnosti, ale vzhledem k dynamickému vývoji kryptoměn toto riziko nemohou centrální banky podceňovat.

Hlavním spouštěčem, který přiměl centrální banky být na poli kryptoměn aktivnější, byly plány Facebooku vytvořit vlastní kryptoměnu Libru v červnu 2019, plánovanou jako stablecoin. Vzhledem k počtu uživatelů Facebooku, okolo 2,5 miliardy lidí, by takovýto projekt již nebyl pouhým malým experimentem, ale mohl by přerůst v masové užívání decentralizované kryptoměny. Projekt Libry byl kvůli tlaků centrálních bank a regulátorů nakonec zcela přepracován tak, aby nevznikaly obavy, že konvenční dolar bude nahrazen novou měnou kontrolovanou Facebookem a měna byla přejmenována na diem. Ten by měl dolar doplňovat, nikoliv nahradit. Jakkoliv vágní se zdají tato prohlášení a zdaleka není jisté, že Diem bude nakonec realizován, centrální banky se musí na přítomnost digitálních měn připravit a reagovat případně vlastní nabídkou.

Motivace centrálních bank připravovat vlastní kryptoměny

Motivace centrálních bank nebo v některých případech vlád pro spuštění projektu vlastní kryptoměny je strach ze ztráty kontroly. Centrální banky v současné době přes bankovní sektor provádějí svoji měnovou politiku. Pokud by platby, deposita i půjčky byly decentralizované, centrální banky by měly problém provádět měnovou politiku a v dobách krize likviditu dodávat nebo naopak ekonomiku utlumovat v případě přehřívání.

Proces přípravy vlastní centralizované digitální měny již oznámilo na 80 centrálních bank, popřípadě vlád. Proces je ale v samém počátku a u většiny se jedná o začátek výzkumu možností, jak digitální měny v budoucnosti využít.

Nejdále se zatím dostala Čína. Svou centralizovanou měnu zkouší v několika čínských městech. První pilotní projekty proběhly v dubnu 2020. Projekt ale zjevně není pouze pro domácí použití jako náhrada hotovosti v oběhu, ale cílí i na přeshraniční platby.

Digitalizace sama o sobě neznamená, že se z jüanu stane konkurence amerického dolaru, ale může znamenat příležitost pro lidi v chudých zemích dostat se k možnosti mezinárodních finančních transakcí, což jednoznačně zvýší důležitost jüanu a tím i Číny.

Již 6 let se oficiálně zabývá možností zavedení digitální měny Britská centrální banka. Svůj přístup ke kryptoměnám v poslední době změnily i Fed a ECB. ECB donedávna pouze monitorovala, poté upozorňovala na rizika spojená s kryptoměnami a nedávno uvedla, že pracuje na přípravě digitálního eura. Vývoj v americkém Fedu byl obdobný. Nyní jsou obě centrální banky ve fázi výzkumů, jak by potenciální digitální měna vydávaná centrální bankou mohla fungovat.

Kuriózními případy jsou například Bahamy nebo San Salvador. Bahamy jsou první zemí, která zavedla digitální měnu. Platidlo se jmenuje sand dollar a vydává jej místní centrální banka. San Salvador se zase stal první zemí, která schválila bitcoin jako legální platidlo.

Na druhé straně pomyslného spektra stojí například ČNB, která se možností vlastní digitální měny nezabývá.

Odlišnosti digitálních měn centrálních bank a současných kryptoměn

I když se jednotlivé kryptoměny, které doposud vznikaly, v mnoha ohledech lišily, jedno měly společné – decentralizaci. Vládami nebo centrální bankami vydávané kryptoměny by přinesly výraznou změnu. Jednalo by se o centralizovaný projekt. Samotné fungování měn by sice bylo také decentralizované, reálně by vydávání a správa digitálních peněženek byly delegovány na banky nebo jiné finanční instituce, ale centrální banka by byla primárním vydavatelem a garantem těchto digitálních měn. Tím by neztratila kontrolu nad měnovou politikou. Myšlenka za centralizovanými digitálními měnami není o investicích, ale o ulehčení, zlevnění a zrychlení transakcí. Digitální měna vydávaná centrální bankou by měla představovat v podstatě virtuální formu hotovosti. Místo placení hotovými penězi nebo kartou by platby šly přímo z jedné digitální peněženky do druhé. Tato technologická inovace by mohla pomoci snížit operační náklady finančního systému i pomoci lidem, kteří doposavad neměli přístup k bankovním účtům, provádět finanční transakce.

Důsledky centralizovaných digitálních měn pro banky a ostatní finanční zprostředkovatele

Centrálními bankami nebo vládami řízené digitální peníze představují nejen technologickou novinku, která může ulehčit finanční transakce, ale i výzvu (možná dokonce hrozbu) pro banky a ostatní finanční zprostředkovatele. V extrémním případě by spotřebitelé mohli své úspory převést do digitálních peněz centrální banky a komerční banky by se tak ocitly bez zdrojů financování potřebných pro poskytování úvěrů. Také poskytovatelé platebních karet by mohli být negativně zasaženi. Tyto hrozby jsou ale hudbou budoucnosti. Většina centrálních bank, které se kryptoměnami zabývají, jsou na počátku procesu. Navíc centrální banky by digitální měnu zřejmě používaly pouze jako doplněk k oběživu, což by na komerční banky mělo jen velmi omezený dopad. Přesto musí finanční instituce do budoucna s kryptoměnami počítat a včas najít svou roli v možném změněném finančním světě.

Závěr

Dynamický vývoj okolo kryptoměn přitahuje pozornost nejen investorů a potenciálních uživatelů, ale i centrálních bank, které nechtějí kryptoměny jen kontrolovat a regulovat, ale zkoumají možnosti, jak kryptoměnám konkurovat vlastními digitálními penězi. Již 80 centrálních bank po celém světě se seriózně zabývá možností centrálně vydávaných digitálních peněz a první pilotní projekty byly spuštěny na Bahamách a částečně i v Číně. Ostatní státy ještě tak daleko nejsou, většinou jsou ve fázi výzkumu, ale riziko ztráty kontroly nad měnovou politikou bude trend spouštění vlastních digitálních měn podporovat. Případné zavedení digitálních měn vydávaných centrálními bankami by mohlo znamenat výraznou změnu pro fungování celého finančního systému a pro banky a ostatní finanční zprostředkovatele představuje nemalou konkurenci. I když masivní zavedení digitálních měn v horizontu několika let je nepravděpodobné, rozšiřování možností využívání technologie blockchain i nárůst uživatelů elektronických peněženek ukazují, že digitální měny do budoucna nebudou sloužit jen skupince nadšenců nebo spekulantům, jak tomu bylo donedávna, ale jejich rozšíření je velice pravděpodobné.