Pandemie a ropa

Ropa a pandemie

Vypuknutí pandemie covidu-19 a následná reakce v podobě silných restrikcí především na pohyb, ale také na aktivity obecně, vedly ve druhém čtvrtletí 2020 (v Číně už v prvním) k extrémně prudkému poklesu ekonomické aktivity nevídanému minimálně od druhé světové války. Tento pokles pochopitelně zasáhl vzhledem k charakteru omezení mimořádně silně dopravu, která je primárním spotřebitelem ropných produktů.

Ilustrací rozsahu tohoto poklesu je graf ukazující snížení počtu nalétaných kilometrů domácích leteckých linek v USA. Data z USA budeme používat jako ilustraci konzistentně kvůli jejich dobré dostupnosti a bohatosti.

Další graf ukazuje opět na příkladu USA, jak se projevila pandemie na spotřebě jednotlivých typů hlavních ropných produktů. Výrazný a dlouhodobý pokles je vidět hlavně u benzínu a kerosinu (letecké palivo), zatímco nafta, která se v USA používá hlavně k topení, poklesla jen velmi mírně. Jasně je také vidět oživení poptávky po benzínu, zatímco kerosin je stále výrazně pod normálem. Dá se předpokládat, že s tím, jak bude pokračovat očkování a tím pádem klesat pravděpodobnost dalších vln pandemie, se bude spotřeba ropných produktů vracet celosvětově na úrovně před pandemií.

Na nižší poptávku samozřejmě rychle zareagovala i produkce, což ilustruje další graf. Je na něm vidět, že produkce významně klesala u všech hlavních ropných produktů a že se zatím zvedá pouze pomalu. Roli zde totiž hraje také vývoj zásob, na který se podíváme na dalším grafu.

Vývoj zásob od začátku minulého roku ukazuje, že produkční řetězec těžby a zpracování ropy dokázal na zcela mimořádnou situaci reagovat celkem rychle a adekvátně. Díky tomu došlo pouze k přechodnému nárůstu zásob surové ropy. K zabránění hromadění zásob surové ropy ovšem hodně přispěl také masivní propad její ceny v prvním čtvrtletí minulého roku, který eliminoval motivaci k jejímu hromadění.

U produktů je při masovém výpadku spotřeby pozoruhodná stabilita zásob kerosinu. U nafty došlo k výraznějšímu sezónnímu růstu zásob než obvykle, ale také zde nebyla situace nijak extrémně mimořádná. Poměrně stabilní byl také vývoj zásob benzínu, zde je však už zřetelně vidět, že jsou zásoby vyčerpávány zvýšenou poptávkou, což přímo implikuje akutní nutnost zvyšovat výrobu.

Produkce OPEC+

Kartel OPEC je od svého vytvoření v sedmdesátých letech klíčovým hráčem na trhu s ropou. Svoji upadající sílu znovu zvýšil, když se dohodl na konci roku 2016 na koordinovaném omezení těžby s Ruskem. OPEC a Rusko byly dlouhodobě konkurenty, ke spolupráci je přinutil růst těžby z alternativních zdrojů především v USA. Saúdská Arábie zjistila, že tržní síla OPEC je příliš slabá a že její snahy vedou pouze k růstu tržního podílu alternativních těžařů. Rusko bylo postiženo poklesem cen ropy a zároveň se soustavně zhoršovaly jeho vztahy se Západem. Výsledkem těchto tlaků byl vznik aliance někdy označované jako OPEC+. Klíčovými hráči v tomto spolku jsou Saúdská Arábie a Rusko. Na jejich vztazích a schopnosti dohodnout se závisí jeho funkčnost.

K ukázkové krizi v jejich vztazích došlo shodou okolností v prvním čtvrtletí minulého roku, právě v době náběhu pandemie. Neschopnost dohodnout se na pokračování omezení těžby vedla k vzájemné obchodní válce, která způsobila bezprecedentní propad cen ropy, týkající se jak rychlosti, tak hloubky. Zdá se, že se z této epizody oba státy poučily, momentálně je aliance funkční a daří se jí dodržovat dohody. Další postup OPEC+ a to, zda si zachová soudržnost, budou klíčovými faktory ve vývoji ceny ropy.

Těžební politika OPEC+ jako celku je sice pro trh s ropou klíčová, ale významnou roli hrají i jednotlivé státy OPEC. Řada z nich má buď vážné vnitřní problémy, nebo je zapojena do geopolitických sporů. Druhým největším producentem v rámci OPEC je Irák, který prochází jak dlouhodobou vnitřní krizí, tak je přímo v centru geopolitického gordického uzlu Středního východu. Situace v Iráku je velmi komplikovaná, ale přesto byla jeho produkce ropy v posledních pěti letech stabilizovaná. Patří sice mezi členské státy OPEC, které měly tendenci soustavně překračovat přidělené kvóty, ale i v tomto směru se v posledním roce situace zlepšila.

Irák tak aktuálně nepředstavuje problém, to se však vzhledem ke zmíněné vnitropolitické nestabilitě může změnit a díky jeho váze by to byla změna významná. Před Irákem byl druhým největším producentem v rámci OPEC jeho soused Írán. Jeho těžba je však v posledním desetiletí výrazně negativně ovlivněna geopolitikou, konkrétně spory mezi ním a USA ohledně jeho jaderného programu a dlouhodobě celkově nepřátelskými vztahy s USA. USA proti Íránu uplatňují sankce, které významně postihují jeho produkci. Ta je nyní zhruba na polovině maxima, tedy představuje v případě změny situace a zvýšení těžby potenciální dodatečnou nabídku a impuls k poklesu ceny ropy.

Dalším problematickým státem je Libye, která po pádu Muammara Kaddáfího prochází občanskou válkou, která má negativní vliv na její ropnou produkci. Po téměř úplném zastavení těžby v minulém roce se aktuálně situace stabilizovala, ale vzhledem k chaotické situaci se výpadky mohou kdykoliv opakovat. Aktuálně by výpadek libyjské těžby byl lehko nahraditelný dalšími státy OPEC, významný tento faktor může být, až dojde k plnému obnovení poptávky.

Dlouhodobou vnitřní krizí prochází také Venezuela, jejíž těžba loni klesla téměř na nulu. Tíží ji také nepřátelské vztahy s USA. Venezuela je však zároveň státem, který má největší potvrzené ropné rezervy, takže v případě změny situace by mohla být významný zdrojem dodatečné nabídky ropy. Nigérie jednak nevyniká velkou disciplinovaností při dodržování těžebních limitů a jednak má problémy s gerilami v oblasti delty Nigeru, což je nejvýznamnější těžební oblast Nigérie.

Podobně jako u Libye jsou nyní potenciální výpadky nigerijské těžby málo významné, trh by mohly ovlivnit, až když se poptávka dostane na úrovně před pandemií. Konečně mimo OPEC, ale v rámci OPEC+, je Rusko pod tlakem sankcí NATO, což sice zatím jeho produkci neomezilo, ale může mu to komplikovat přesun těžby do nových těžebních oblastí.

Alternativní těžaři v USA

Druhým nejvýznamnějším hráčem na světovém trhu s ropou po OPEC+ jsou USA. Na tuto pozici je dostala „břidlicová revoluce“ neboli rozvoj těžby v dříve netěžitelných ložiscích pomocí hydraulického štěpení („frakování“), tedy narušování soudržnosti hornin, v nichž je uložena. To umožnilo Spojeným státům po letech postupného poklesu produkce zvýšit v průběhu deseti let těžbu na více než dvojnásobek a narušit praktickou hegemonii OPEC. K rychlému rozvoji těžby z alternativních zdrojů přispěly vysoké ceny ropy.

Rychlý růst těžby v USA však poměrně brzy zvrátil rovnováhu na trhu, a když Saúdská Arábie vzdala pokusy udržet vysokou cenu ropy za cenu ztráty tržního podílu, cena ropy se propadla. To byl ovšem pro americké alternativní těžaře problém, protože náklady na těžbu z alternativních zdrojů jsou vyšší než z klasických. OPEC vedený Saúdskou Arábií tak dočasně zvítězil a mezi lety 2015 a 2016 produkce ropy v USA klesala.

Technologický pokrok při frankování však vedl k poklesu nákladů a ropa z alternativních zdrojů se ve druhé polovině minulého desetiletí opět stala konkurenceschopnou, což vedlo k obnovení růstu produkce. Faktor stále vyšších nákladů se však opět projevil naplno při loňském propadu spotřeby a ceny ropy. Na rozdíl od OPEC+, kde bylo snížení produkce věcí dohody, byli alternativní těžaři přinucení snížit těžbu ekonomickými důvody.

Celý sektor utrpěl značné finanční rány. Přesto se dá očekávat, že bude opět reagovat na vyšší ceny růstem produkce. Prvním náznakem, že se tomu tak děje, je růst počtu aktivních vrtných věží. Růst produkce v USA by měl přimět OPEC+ k postupnému rozvolňování produkčních limitů, a to by mělo nejen zamezit dalšímu zvyšování ceny ropy, ale postupně ji dostat na nižší úrovně.

Závěr

Trh s ropou v posledních zhruba patnácti měsících prošel mimořádným obdobím daným zejména extrémním šokem způsobeným pandemií covidu-19. Způsob, jakým trh na tento šok reagoval, však byl výrazně ovlivněn dalšími faktory, zejména politikou kartelu OPEC a jeho spojenců. Pandemie má stále dominantní vliv jak na celou světovou ekonomiku, tak na trh s ropou. Aktuální nerovnováha nabídky a poptávky vede k tlaku na růst cen.

Velkou roli v tom hrají produkční škrty OPEC+, který využívá toho, že jeho největší konkurenti, alternativní těžaři USA, byli krizí postiženi více, a bude jim nějaký čas trvat, než se vzpamatují.

Podle našeho názoru je však jen otázkou času, kdy se nerovnováha na trhu přesune nejprve zpět k rovnováze a poté pravděpodobně i k přebytku nabídky. Předpokládáme proto, že růst cen je pouze dočasný, a po normalizaci situace uvidíme návrat na nižší úrovně. Než k tomu však dojde, uplyne ještě řada měsíců.