Inflace a centrální banka
Inflace v září překvapila nepříjemně. Pokračující pokles cen benzínu sice pomohl k dalšímu zpomalení celkové inflace, ovšem to bylo jediné pozitivum. Pokračoval silný růst cen potravin, ale především se projevovaly jasné známky sekundárních efektů od předchozího růstu cen energií a mezd do položek jádrové inflace. Zrychlení růstu cen tak bylo jednoznačně široce založené a implikuje, že zpomalování inflace bude pozvolné a že stále hrozí vznik inflační spirály. Situaci navíc podstatně zhoršuje zrychlující růst nájmů, který souvisí především s předchozím silným růstem cen nemovitostí. Nájmy mají velkou váhu v inflačním koši (zhruba třetinu v celkové inflaci a necelou polovinu v jádrové) a jsou velmi setrvačné, budou tedy negativně ovlivňovat inflaci po dlouhou dobu a měnová politika Fedu s tím není schopna nic udělat. Malou útěchou je, že ve Fedem preferované míře inflace (PCE neboli Personal Consumption Expenditure index) mají nájmy výrazně nižší váhu než v CPI.
Fed už po tom, co dlouhé měsíce spal, nejenže plně zohlednil dosavadní negativní vývoj inflace, ale dostal se až do stavu akutní paniky. V září již potřetí za sebou zvýšil sazby o 75 bb a je možné, že dodá i čtvrté stejné zvýšení. Zároveň výrazně zvedl odhad konečné výše sazeb a zhoršil jak výhled růstu ekonomiky, tak výhled inflace. Podle našeho názoru po období nadměrného optimismu přišlo období přehnaného pesimismu. Jednak řada indikátorů naznačuje jasný pokles inflačních tlaků, jednak dosavadní růst sazeb teprve začíná působit. Je značně pravděpodobné, že zvýšení sazeb na 4 % se v ekonomice naplno projeví až v době, kdy jí bude už pouze škodit, protože inflace už bude zvládnuta. Přehnaná horlivost Fedu tak velmi pravděpodobně povede k recesi, které se bylo možné vyhnout.