Oživení ekonomik po celém světě po ústupu pandemie bylo obecně nečekaně rychlé v porovnání s krizemi, které svět zažil dříve.
Některé země ale oproti ostatním mají náskok. To bohužel nelze říci o české ekonomice, která mezi zeměmi EU zaujímá v rychlosti oživení předposlední místo před Španělskem.
Loňský rok byl pro globální ekonomiku výjimečný, bohužel v tom špatném slova smyslu. Kvůli pandemii došlo k propadu světové ekonomiky o 3,6 %. Statistiky tak ukazují na nejhorší recesi od druhé světové války.
Globální ekonomika zažila největší propad od 2. světové války.
Stejně jako překvapila prudkost propadu, překvapila také rychlost oživení i následná poměrně značná rezistence na další vlny epidemie. Výroba se velmi brzy vrátila do zajetých kolejí a nákupy spotřebitelů se ve značné míře přesunuly na internet. Práce z domova se stala běžnou součástí denní rutiny. Celkový obrázek tak vyznívá velice pozitivně. Rozdíly mezi regiony jsou ale značné.
Pandemie způsobila na starém kontinentu větší ekonomický pokles a zároveň návrat do normálu je výrazně pomalejší.
Flexibilní americká ekonomika sice zažila vysoký nárůst nezaměstnanosti, který evropské země zažehnaly podpůrnými programy (lidé, kteří stále ještě zůstávají doma v rámci podpůrných programů, jsou ve statistikách započítáni jako zaměstnaní, i když de facto nepracují nebo pracují jen na zkrácený úvazek), ale celkově byl propad americké ekonomiky méně výrazný a oživení proběhlo rychleji. Přitom pandemie udeřila na obou kontinentech v podstatě stejnou silou.
Výrazně vyšší americká nezaměstnanost byla způsobena pružným trhem práce i menšími zásahy státu.
Ale i mezi zeměmi na evropském kontinentu byly veliké rozdíly a v tomto srovnání nevychází česká ekonomika příliš lichotivě. Zaujímá předposlední místo před Španělskem.
Srovnání zemi EU – růst HDP
Průmyslová výroba tradičně zaujímá v české ekonomice významnou roli. Ve srovnání s vyspělými zeměmi Evropy je podíl průmyslové produkce na HDP o něco vyšší, ale i tak jsou služby majoritním odvětvím. Průmyslová produkce se v ČR na tvorbě HDP podílí 31,5 %. Pro srovnání, v Německu je to 29,1 %. Průmysl byl obecně zasažen první vlnou pandemie, kdy byly zavírány průmyslové výroby. Další vlny pandemie ale již tak ničivý dopad neměly a průmysl jel velice brzy na plné obrátky. Srovnáme-li oživení průmyslové produkce po finanční krizi v roce 2009 s postcovidovou situací, je vidět mnohonásobně rychlejší oživení.
Srovnání oživení covid a krize 2009
Dohánění výpadků ve výrobě ale zpomalují problémy s nedostatkem čipů především v automobilové výrobě. Tento fenomén sice není specificky český, ale vzhledem k velkému podílu automobilového průmyslu tyto problémy mohou způsobovat alespoň částečně zaostávání České republiky ve srovnání s ostatními zeměmi EU. Pozice České republiky v tomto odvětví přitom není tak špatná, jak ukazují údaje o HDP.
Mezi zeměmi EU zůstává ČR v rychlosti oživení průmyslu na šestém místě od konce.
Pohled na detaily ukazuje výrazné rozdíly mezi jednotlivými odvětvími. Ve srovnání s rokem 2019 vychází nejhůře těžba, což ale s pandemií příliš nesouvisí. Zaostává i výroba strojů a zařízení. Specifická je situace v automobilovém průmyslu, který začal po úspěšném startu v tomto roce kvůli nedostatku čipů opět zaostávat.
Jednotlivá odvětví v českém průmyslu
Situace je jiná v sektoru služeb. Bohužel statistiky Eurostatu neposkytují ucelený obrázek tohoto sektoru. Indexy publikované Eurostatem totiž ukazují nominální obrat ve službách, tedy bez očištění o inflaci. V nominálním srovnání tak český sektor služeb nevychází špatně. Je třeba si ale uvědomit, že inflace je v České republice výrazně vyšší oproti ostatním evropským zemím a že se koncentruje primárně do sektoru služeb.
Srovnání služby
Inflace – zboží a služby
Statistiky ČSÚ ale ukazují poněkud jiný obrázek. Po očištění o inflaci je vidět výrazné zaostávání sektoru služeb.
Sektor služeb se stále nedostal na předpandemické úrovně.
Detailní pohled na sektor služeb ukazuje, že nejpomaleji oživuje ubytování, stravování a pohostinství a také u podpůrných administrativních činností, u kterých ale táhnou celou položku směrem dolů zejména činnosti cestovních agentur a kanceláří. Také podrobnější pohled na sektor dopravy a skladování ukazuje, že turismus je hlavní brzdou růstu. Celkově jsou služby zahrnuté v sektoru dopravy a skladování za prvních sedm měsíců letošního roku o 5,8 % níže v porovnání se stejným obdobím minulého roku, ale tento relativně příznivý výsledek zajišťují kurýrní a zásilkové služby, zatímco tržby z letecké dopravy byly letos o 70 % nižší než za stejné období roku 2019.
Zatímco informačním a komunikačním technologiím pandemie pomohla v růstu, sektor ubytování a stravování se doteď z šoku nevzpamatoval.
Špatné výsledky, i když lepší než letecká doprava, vykazuje i vodní doprava (-42 %) a autobusová doprava (-10 %). Vzhledem k relativní důležitosti služeb v oblasti dopravy, obchodu, pohostinství a stravování (17 %) je zřejmé, že se nepříznivé výsledky sektoru služeb musely projevit na celkovém růstu ekonomiky. Tento propad ale byl viditelný i u ostatních zemí, a zejména turistický sektor se zdaleka do starých kolejí nedostal ani v okolních státech. Tento nepříznivý trend je vidět na statistikách přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních.
Přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních
Česká republika naráží v podstatě na stejné bariéry růstu jako ostatní země v EU. Na straně průmyslu ji brzdí nedostatek některých subdodávek a na straně služeb nedostatečná poptávka. Co ale způsobuje horší výsledky české ekonomiky v porovnání s ostatními zeměmi? Domníváme se, že odpověď je třeba hledat v předcovidovém období.
Nezaměstnanost klesá, ale počty volných pracovních míst rostou a převyšují stále více počet lidí, kteří práci hledají.
Česká ekonomika se již před pandemií začínala přehřívat, čemuž nasvědčovala nejnižší nezaměstnanost v celé EU, relativně vysoký růst cen i vyšší inflace. Návrat ekonomiky na úroveň produkce před epidemií brzdí nedostatek pracovníků způsobený odchodem zahraničních pracovníků kvůli pandemii. Jinými slovy, vyšší růst české ekonomiky může při aktuálním nedostatku pracovní síly přijít pouze s technologickým pokrokem, a tedy zvýšením výrobních kapacit kapitálovými investicemi.
Obnovená spotřebitelská poptávka je z velké části uspokojována dováženým zbožím.
S nedostatkem kapacit souvisí i růst dovozů. Oživenou domácí spotřebu totiž z velké míry uspokojují dovážené produkty. A vzhledem k tomu, že růst vývozů nedokáže vyšší dovozy dostatečně kompenzovat, přispívá čistý zahraniční obchod k růstu HDP méně než před pandemií.
Nedostatek pracovníků i subdodávek vede ke zvyšování cen a akceleraci inflace, na kterou musí reagovat centrální banka, jejímž primárním cílem je udržet cenovou stabilitu. Utahování měnové politiky tak bude další zrychlování oživení limitovat.
Zaostávání české ekonomiky není dáno jedním konkrétním odvětvím, ale spíše nižším růstem v celé ekonomice. To svědčí o vyčerpání kapacit české ekonomiky, a tedy
i očekávání nižších rychlostí růstu v dalších letech. Zdá se velmi pravděpodobné, že návrat na předpandemické úrovně HDP bude postupovat ve srovnání s ostatními zeměmi EU podprůměrnou rychlostí. Ve 2. čtvrtletí letošního roku bylo HDP 5 % pod úrovněmi z konce roku 2019. Pro srovnání, na Slovensku to bylo pouze o 2 %.
