Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).

Energetická krize

PPF banka

29/11/2021 | 9 minut čtení

Vytisknout
Kopírovat odkaz

Kombinace několika faktorů vedla v posledních měsících k prudkému růstu cen energií. Vedle toho se některé klíčové regiony potýkají také s problémy s dodávkami energie nebo energetických surovin. Ve značné míře se tento problém týká Evropy, na kterou se soustředíme. Závažné problémy negativně ovlivňující produkci mají z velkých ekonomik také Čína a Indie.

Energetická problematika je pochopitelně velmi komplexní a rozsáhlá. Proto je naším cílem zejména stručně shrnout to, co považujeme za podstatné v aktuálním přílivu informací o situaci v energetice. Postupně se podíváme na jednotlivé základní energetické suroviny a elektřinu, jakož i hlavní ekonomické dopady a v závěru se pokusíme o odhad výhledu dalšího vývoje.

Ropa 

Ropě jsme se obsáhle věnovali v květnovém tématu měsíce. Nenaplnilo se jedno naše tehdejší očekávání – že alternativní těžaři v USA budou na růst ceny ropy reagovat zvyšováním produkce a budou se poměrně rychle vracet k úrovni těžby před pandemií.

Realita je taková, že produkce ropy v USA prakticky stagnuje od loňského srpna, kdy se zastavil pokles vyvolaný propadem cen ropy ze začátku minulého roku. Příčinou je primárně zásadní posun ekonomického paradigmatu alternativních těžařů. Zatímco po dlouhá léta před pandemií platilo, že prioritou je maximalizace produkce, po pandemii dostaly absolutní prioritu ekonomické výsledky společností. Tento posun má jeden podstatný a logický důvod: alternativní těžaři po léta kumulovali stále rostoucí ztráty.

Není divu, že investorům po obzvlášť špatném loňském roce došla trpělivost a chtějí investované peníze zpět. Aktuálně se v USA těží 11,3 milionu barelů denně, před pandemií to bylo 13 milionů. S rychlým růstem se nepočítá ani příští rok. Těžba by podle BloombergNEF mohla v případě, že průměrná cena ropy přesáhne 80 USD/brl, dosáhnout koncem příštího roku 12,4 milionu barelů denně.

Stagnace produkce v USA je vodou na mlýn pro OPEC+. Protože se nemusí obávat o svůj podíl na trhu, není nucen rychle snižovat dohodnuté omezení těžby. Postupuje tedy bez ohledu na růst cen podle plánu opatrného růstu objemu těžby a dá se očekávat, že i nadále bude zvyšovat produkci pouze pomalu. Podle odhadu Mezinárodní organizace pro energii (IEA) by přesto začátkem příštího roku mohl OPEC+ zvýšit produkci na úroveň dostatečnou pro uspokojení poptávky. Záležet bude ale nejen na tom, jak rychle bude OPEC+ ochoten uvolňovat těžební limity, ale i na vývoji poptávky.

V roce 2019 dosáhla spotřeba ropy 101 mil. brl/d, v roce 2020 kvůli pandemii klesla na 92,4 mil. brl/d, letos se zvedla na 97,35 mil. brl/d a příští rok by se měla podle odhadu EIA (Energy Information Agency) vrátit zhruba na úroveň roku 2019. Zde je podle IEA rizikem možnost nahrazování zemního plynu jako paliva pro špičkové zdroje energie ropou. To by mohlo vést k růstu spotřeby ropy až o 500 000 brl/d. Rýsuje se však ještě závažnější dlouhodobý problém: do těžby ropy se málo investuje. To by mohlo v relativně blízké budoucnosti vést k poklesu těžební kapacity a problémům s uspokojováním poptávky.

Produkce ropy zůstává výrazně pod úrovní před pandemií.

Uhlí

Odvětví těžby uhlí je už delší dobu pod tlakem kvůli snaze omezit emise oxidu uhličitého. To se projevuje jak na klesajícím podílu uhlí na výrobě elektřiny ve vyspělých státech, tak na investicích do těžby. Uhlí je prvním široce využívaným zdrojem emisí CO2, který vyspělé státy chtějí odstranit ze svého energetického mixu, přičemž lhůty pro jeho vyřazení jsou poměrně ambiciózní.

Tlak na omezení využívání uhlí vedl k radikálnímu útlumu jeho těžby v Evropě. Ta ho tedy musí z větší části pro zbývající výrobu elektrické energie dovážet. To dále komplikuje situaci kvůli logistickým problémům souvisejícím s pandemií. Uhlí je přitom pro výrobu elektrické energie stále klíčové, zejména v situaci, kdy některé státy (zejména Německo) spěchají s ukončením produkce v jaderných elektrárnách.

Uhelné a jaderné elektrárny byly historicky páteří energetiky, dodavateli uspokojujícími základní zatížení sítě za ekonomicky nejvýhodnějších podmínek. Ekologie a obavy z jaderné energetiky to změnily, a tyto velké stabilní zdroje tak postupně vypadávají a budou vypadávat ze hry. Aktuálně je však kvůli výše zmíněným faktorům uhlí nedostatek, a jeho cena proto podstatně narostla.

Zemní plyn

Zemní plyn je aktuálně energetickou surovinou, která k sobě poutá nejvíce pozornosti. Důvodem je jak extrémní růst jeho ceny, tak riziko jeho nedostatku v Evropě v zimních měsících.

Základním problémem, který vedl posléze k dramatickému růstu ceny zemního plynu, byl abnormální vývoj zásob zemního plynu. Zásoby kvůli vyšší spotřebě klesaly poněkud rychleji než obvykle už od začátku roku, ale problém se vyhrotil až na jaře kvůli neobvykle chladnému jaru v EU, a tedy intenzivnější a delší topné sezóně. To vedlo k vyšší než obvyklé spotřebě především v dubnu a květnu a postupnému poklesu zásob pod normál. Naplno se však projevil až na přelomu jara a léta, kdy začalo být zřejmé, že se nedaří doplňovat zásoby, a ty kvůli tomu začaly klesat výrazně pod obvyklé hodnoty. Dovoz plynu do EU totiž zůstal v prvním pololetí letošního roku prakticky na stejné úrovni jako loni, což na doplnění mimořádné spotřeby nestačilo.

Zvýšení dovozu bránila řada příčin: vysoká poptávka v Asii po zkapalněném plynu (LNG) převáženém loděmi a pomalá reakce, tedy nezvýšení dodávek, u dodavatelů přes plynovody. Aktuální úroveň zásob je stále zřetelně pod obvyklou úrovní (naplněnost zásobníků v celé EU je 77,1 %, loni to bylo 94,9 %, jsou však poměrně velké rozdíly mezi jednotlivými státy), což vyvolává riziko, že by v případě tuhé zimy nebo nutnosti většího využití plynu k výrobě elektrické energie mohla Evropa přinejmenším lokálně čelit jeho nedostatku.

Trh na situaci začal reagovat téměř okamžitě: cena plynu se začala v reakci na vývoj zásob zřetelně zvedat už v květnu. Protože se situace v dalších měsících dále zhoršovala, rychlost růstu cen akcelerovala. Vedle stavu zásob začaly působit i tržní faktory jako spekulace a technické faktory, jakož i nutnost zavírat ztrátové pozice.

Především tyto tržní a technické faktory vyhnaly cenu plynu ze zhruba 20 EUR/MWh (měsíční forward) na začátku roku až nad 130 EUR/MWh na začátku října. Trh poté po vyčištění pozic korigoval zpět pod 100 EUR/MWh, což ale znamená, že cena je aktuálně stále téměř pětinásobná ve srovnání se začátkem roku.

Jak se bude dále vyvíjet cena plynu a nakolik se potenciálně nízké zásoby projeví, bude záležet především na počasí v průběhu zimy a na jaře. Silná zima a případné bezvětří, a tedy nízký výkon větrných elektráren, pravděpodobnost problémů zvýší. Vysoká cena a potenciální nedostatek plynu přitom netrápí jenom energetiku, týká se i chemického průmyslu, především výroby hnojiv, ale také močoviny používané v katalyzátorech vznětových motorů. Její nedostatek potom dále zhoršuje už tak vážné logistické problémy.

Elektrická energie

Růst tržních cen uhlí a plynu se logicky promítá do odpovídajícího růstu cen elektřiny. Vedle růstu cen surovin potřebných pro její výrobu přispívá k vyšším cenám elektřiny i růst cen emisních povolenek. Ten hrál roli především v prvním pololetí letošního roku, ve druhém jednoznačně dominovaly ceny uhlí a především zemního plynu. Kromě cen povolenek a surovin ovlivňuje krátkodobě vývoj na trhu také počasí. Do cen elektřiny pro domácnosti se vývoj tržních cen promítá různě v různých státech EU. Reakce cen pro domácnosti závisí na její konstrukci, tedy na podílu tržní ceny v ceně elektřiny pro domácnosti a také na struktuře časové fixace cen v jednolitých státech.

Kromě cenového skoku se Evropa potýká s hrozbou masových výpadků dodávek elektrické energie. Tato hrozba souvisí se změnou struktury výroby elektrické energie a odklonem od tradičních stabilních, ale neekologických zdrojů (uhlí a jádro) ke zdrojům nestabilním, avšak ekologickým (vítr a slunce). Nestabilita těchto zdrojů vyžaduje rozsáhlé přizpůsobení distribuční infrastruktury, zvýšení kapacity záložních zdrojů (především plynových) a také budování kapacit umožňujících elektrickou energii uskladnit. Tato změna struktury je náročná a poměrně dlouhodobá, na druhou stranu může představovat kvůli nutným vysokým investicím pro evropskou ekonomiku krátkodobý růstový impuls.

Ekonomické dopady

Primárním dopadem a projevem probíhající energetické krize je prudký růst cen prakticky všech forem energie. Zatím relativně málo je díky stále ještě pružnému a globalizovanému produkčnímu systému postižena ropa. U uhlí už se zřetelně projevuje útlum v jeho produkci, takže růst cen byl podstatně výraznější než u ropy. Nejhůře je na tom zemní plyn, zde jsou však velké regionální rozdíly, protože trh je značně fragmentován.

Růst cen energií je důležitou složkou širšího šoku na nabídkové straně ekonomiky. Tento šok částečně souvisí s pandemií, ale výrazně se zde projevují i trendy, které jsou na pandemii zcela nezávislé. Nejdůležitějším z nich je posun priorit k ochraně životního prostředí, především ke snížení emisí CO2. Zatímco šok způsobený pandemií bude postupně doznívat, vliv opatření na ochranu životního prostředí časem spíše poroste. S tím souvisí i širší a dlouhodobější dopady aktuální situace a jejího pokračování. Ceny energií byly historicky volatilní a významně kolísaly v krátkodobém i střednědobém (tj. několikaletém) horizontu. Dlouhodobě však dokázaly tržní mechanismy držet ceny energií relativně stabilní. S nástupem specifických netržních faktorů se však situace mění, takže se vytváří možnost, že bychom mohli být svědky dlouhodobého trendového zvyšování cen energií. To má řadu podstatných přímých dopadů do hospodářství, což budou muset ve formování svých měnových politik zhodnotit centrální banky a ovlivní to podstatným způsobem finanční trhy.

Pokud dojde k trvalému posunu cen energií na vyšší úrovně, ovlivní to strukturu nákladů i spotřeby a také samotnou spotřebu. Energie sice patří mezi nezbytné zdroje, ale stále existuje prostor pro významné úspory. Lze počítat s dalším pokrokem v úsporných technologiích a měnit se budou i spotřebitelské zvyklosti. Vyšší ceny energií však přesto budou ubírat prostředky na spotřebu ve zbytných kategoriích. Nutnost investovat do přebudování energetické infrastruktury bude odebírat prostředky z ostatních odvětví, což ovlivní tempo inovací a růstu produktivity práce, což se spolu s demografickými faktory negativně projeví na dlouhodobém potenciálním růstu ekonomiky. Pokud skutečně dojde k dlouhodobě vyšší inflaci, bude to nutit centrální banky k utaženější měnové politice, aby udržely pod kontrolou inflační očekávání.

Závěr

Šok způsobený pandemií odhalil slabiny světové ekonomiky. Ukázala se rizika související s deindustrializací vyspělých států, a naopak koncentrací výroby v Asii, především Číně, jakož i rizika související se zranitelností komplikovaných dodavatelsko-odběratelských řetězců. Tyto slabiny přispěly i ke vzniku probíhající energetické krize. Její příčiny jsou však daleko hlubší a dlouhodobější než pouze ekonomický šok vyvolaný pandemií. Základním problémem je probíhající zásadní strukturální změna v produkci energie, což se aktuálně týká především Evropy. Energetická soustava je zde v přechodovém stavu, kdy na jedné straně jsou opouštěny tradiční zdroje energie, které ovšem stále hrají klíčovou roli, na druhé straně rychle roste podíl nových zdrojů, které nejsou dlouhodobě otestovány a u nichž není jisté, jak budou ovlivňovat stabilitu také se transformující energetické infrastruktury. To se letos zřetelně projevilo v destabilizujícím vlivu nepříliš zásadních výkyvů počasí (studené jaro, nedostatečný vítr).

Předpokládáme, že současné potíže budou pouze dočasné a že se situace stabilizuje, přičemž ceny energií se vrátí na nižší úrovně, i když pravděpodobně ne na tak nízké jako před krizí. Důvodem našeho optimismu je především schopnost tržních mechanismů vyrovnávat výkyvy, která se opakovaně prokázala v podobných situacích v minulosti.

Problémem, který bude komplikovat situaci a patrně prodlouží období stabilizace, jsou mimotržní faktory. Mezi ně patří kartelové dohody (OPEC+), geopolitika (napjaté vztahy mezi EU a Ruskem), konkurenční boj o zdroje energie mezi Evropou a Asií, nejistý vývoj regulace a politik na ochranu životního prostředí.

Dlouhodobě se však musíme připravit na to, že současný stav je předznamenáním věcí budoucích. Tradiční energetická infrastruktura od těžby přes výrobu po distribuci ještě do značné míry existuje a pomůže aktuální situaci řešit. Postupem času se však kvůli nedostatku investic bude její podíl na celkové výrobě elektrické energie zmenšovat, a budeme tak stále více odkázáni na novou vznikající strukturu obnovitelných zdrojů.

Klíčové je, že tato nová infrastruktura sice může procházet dětskými nemocemi, které by měl zmírňovat a odstraňovat technologický pokrok, ale bude udržitelnější než dosavadní, protože pomůže zabránit katastrofickému zhoršení životních podmínek a přispěje k zachování přírodního prostředí. Vyšší náklady na produkci a distribuci energie, se kterými je nutné počítat, za to stojí.

Sdílet na sociálních sítích

Sdílet na sociálních sítích

Vytisknout

Kopírovat odkaz