Prezidentka ECB Lagarde naznačila zvyšování sazeb v červenci

Ekonomická aktivita

Předstihové indikátory ukazují, že růst eurozóny zůstává relativně silný, navzdory pokračující válce i rostoucí inflaci. Kompozitní PMI v květnu poklesl z dubnových 55,8 na 54,9. Sektor služeb vykazuje stále velice dobrou kondici (56,3), zpracovatelský průmysl sice také zůstává v růstové fázi, ale hodnota 54,4 představuje 18měsíční minimum. Slabinou celého zpracovatelského sektoru je především automobilový průmysl, který stále bojuje s narušenými dodavatelsko-odběratelskými vztahy. Registrace nových aut zůstávají pod předcovidovými úrovněmi. V dubnu byly zhruba poloviční. Současné hodnoty indexů PMI indikují růst HDP ve 2. čtvrtletí o 0,6 % q/q. Dobrou zprávou je, že 2. měsíc v řadě slábnou tlaky na ceny vstupů.

S relativním optimismem podnikatelského sektoru kontrastuje spotřebitelská důvěra, která se propadla na hodnoty v největších lockdownech v roce 2020. Na vině je vysoká inflace a obava z poklesu reálných příjmů. Pesimismu spotřebitelů odpovídají i výsledky maloobchodních tržeb. Meziročně maloobchodní tržby rostly o 5,4 % díky nízké srovnávací základně, ale meziměsíčně se snížily o 0,1 %.  

Inflace a centrální banka

Dubnová inflace zůstala na březnové hodnotě 7,4 %. Podle meziměsíčních údajů by se mohlo zdát, že celkové inflační tlaky ustupují. V dubnu ceny po sezónním očištění vzrostly pouze o 0,1 %, zatímco v březnu o 1,7 %. Tento vývoj je ale do značné míry dán snižováním daní na pohonné hmoty, k němuž některé státy eurozóny alespoň dočasně přistoupily ve snaze zmírnit růst cen. Pohled na jádrovou inflaci ukazuje, že vyšší ceny energií se již začínají propisovat do jádrových položek a nebezpečí dalšího zrychlování růstu cen je reálné. Meziměsíční růst jádrové složky inflace po sezónním očištění byl v dubnu 0,5 %, zatímco v březnu 0,2 %.

Automobilovou výrobu stále brzdí nedostatek některých komponent.

Oficiální rétorika ECB dlouho stavěla na dočasnosti inflačních tlaků. Situace se ale začíná pozvolna měnit. Zápis z dubového zasedání ECB ukázal, že jestřábí hlasy v radě guvernérů sílí, současné nastavení měnové politiky není podle jejich názoru konzistentní s inflačními tlaky a volají po rychlejší normalizaci měnové politiky. Sama prezidentka Lagarde na svém blogu 23. května napsala, že první zvýšení sazeb by mohlo přijít již v červenci a ECB by měla opustit záporné sazby na konci třetího čtvrtletí. To by znamenalo zvýšení sazeb na zasedání 21. července a další 9. září. I když se na trhu objevují spekulace o zvýšení sazeb o 50 bb, my se domníváme, že ECB bude při normalizaci měnové politiky opatrná a bude sazby zvyšovat pozvolna po 25 bodových krocích. Podle prezidentky Lagarde většina inflačních tlaků pochází z nabídkové strany a ECB nemusí s utahováním měnové politiky spěchat. Další vývoj měnové politiky je nejistý. Rizika a nejistoty jsou značné a vychýleny oběma směry. Podle našeho názoru zvýší ECB sazby i ve 4. čtvrtletí o dalších 25 bb a s největší pravděpodobností bude se zvyšováním pokračovat i v dalším roce. Tato naše předpověď je ale zatížena značnou nejistotou. Nejbližší zasedání ECB se bude konat 9. června, kde ke zvýšení sazeb nedojde, ale mělo by potvrdit úmysl přistoupit ke zvyšování sazeb v červenci.

Rizika

Rizikem je pro eurozónu její závislost na ruských komoditách. Výpadek jejich dodávek by mohl způsobit recesi. Další riziko představuje inflace a její akcelerace v případě, že ECB bude ve své reakci příliš pomalá.

Po ukončení kvantitativního uvolňování v červnu plánuje ECB na červenec první zvýšení sazeb po 11 letech.