Spíš zkoumáte, nebo hledáte příležitosti?
Cíleně se snažíme najít v laboratořích po celém světě něco, co by se mohlo stát novým přístupem v boji proti nádorovým onemocněním. Za deset let se nám podařilo získat čtyři technologie, které nám připadají v tuto chvíli hodně zajímavé. Jejich společným jmenovatelem je, že využívají imunitní systém. U dvou z těch technologií to považuji skoro za zázrak. Jde hlavně o program založený na tzv. interleukinu 15, což je bílkovina, která umí v těle stimulovat imunitní odpověď proti nádorům. My jsme ji vylepšili tak, že oproti obdobným přípravkům nemá významnější nežádoucí účinky.
Jak hledáte takovou látku? A kdo je tím „hledačem“? Vy?
My většinou takové látky získáváme ve velmi časném stadiu výzkumu a vývoje. Programy, které jsou už ve fázi klinického testování, jsou velmi drahé, a když vypadají nadějně, tak je většinou koupí velké farmaceutické firmy. Já jsem součástí týmu zhruba sedmi lidí, kteří hledají, a jsem jeden ze tří, kteří potom dělají finální rozhodnutí. Máme dva základní scénáře – buď si koupíme licenci na ty látky, nebo koupíme přímo firmu, která je vyvíjí. Ročně analyzujeme okolo 400 programů, většinou to skončí tak jedním úspěšným obchodem. To znamená, že se látka objeví v portfoliu Sotia a my ji dál sami vyvíjíme.
Ten váš „hledač“ musí mít velkou znalost vědy v oblasti biologie nádorových buněk. Mojí velkou konkurenční výhodou asi je, že k tomu trochu umím i medicínu. Klíčové pak je mít kolem sebe analytiky, kteří jsou schopni posoudit, jestli látka, kterou vyhodnotíme jako zajímavou z vědeckého i lékařského hlediska, má potenciál uspět komerčně na trhu jako lék. V Sotiu máme útvar zvaný business development, ve kterém pracuje velká část kolegů ze zahraničí, protože na českém trhu v našem oboru takové pozice historicky neexistovaly.
Jakou roli v tom hledání hraje třeba intuice?
Velkou. Kdyby šlo všechno analyzovat do takového detailu, že na konci bude jednoznačná karta, v podstatě by nemělo význam něco jako Sotio budovat. Takové procesy už by byly ve farmaceutických firmách dávno zavedené. Jde o hledání nových cest, jakým směrem by ještě šlo na nádorovou buňku zaútočit. To je do značné míry o pocitech i o štěstí či náhodě.
V čem můžete konkurovat velkým farmaceutickým firmám?
Když přijde Pfizer a malé firmě, o jejíž produkt se zajímáme, řekne: My si to od vás koupíme, zaplatíme adekvátní cenu a zároveň vám zaručíme, že ten váš objev umíme vyvinout, což jsme za posledních 40 let mnohokrát dokázali, tak nemáme šanci. Soustřeďujeme se tedy na nadějné programy, které jsou ještě příliš časné na to, aby do nich investovaly farmaceutické firmy. Na druhé straně tím ale také vstupujeme do většího rizika, než jsou ochotny nést farmaceutické firmy, tedy do produktů, které jsou ještě ve stadiu zkoušek na myších. Velkou výhodou PPF a Sotia je, že rozhodnutí dělá malé množství lidí velmi rychle. To je ale přesně to, co nás baví – najít látky, které vypadají zajímavě ve výzkumu, a pak je provést složitým obdobím preklinického výzkumu a připravit je pro klinické zkoušky a jednou doufejme i pro klinické použití.
A nekonkurujete si v tomto stadiu s investičními společnostmi, které také hledají zajímavé molekuly dřív, než po nich sáhnou farmaceutické firmy?
Naprosto jednoznačně. Stadium, o kterém mluvíme, se označuje jako startup projekty nebo spin-off projekty. Investiční fondy ale většinou nemají ambici ani infrastrukturu na to, aby látku vyvíjely dál. Ony jenom investují do takových startupů nebo biotechnologických firem v časném stadiu vývoje a sázejí na jejich management. Jejich byznys plán zjednodušeně je: dostaneme se s 30procentní pravděpodobností do klinických studií a v případě nadějných klinických výsledků projekt s desetinásobným zhodnocením prodáme farmaceutické firmě.
Vy takovou investiční strategii vůbec nepoužíváte?
Velmi málo. Řekl bych, že společnost PPF má v DNA mít věci pod kontrolou, nemá ráda, když má někam pasivně investovat, držet třeba desetiprocentní podíl a koukat se, jak se to vyvine. Po deseti letech už můžeme říct, že budujeme interní portfolio plně vlastněných programů, které sami vyvíjíme, a v případě, že se objeví situace, kdy se nám něco hrozně líbí a neumíme se k tomu dostat sami, čas od času minoritní investici uděláme. Teď máme minoritní investici ve švýcarské firmě Cellestia a v anglické firmě Autolus.
Ale právě tento přístup se vám teď vyplatil…
Nedávný prodej podílu ve švýcarské společnosti NBE je pro nás obrovským úspěchem. Investovali jsme do projektu dvou lidí založeného na technologii, která se nazývá ADC. Přípravky postavené na platformě ADC dokážou cíleně najít nádorovou buňku a dopravit k ní jedovatou látku, která ji potom zabije. Je to taková hodně cílená chemoterapie. Podařilo se nám s NBE sjednat licenční smlouvu, která nám umožňuje vyvíjet dva programy v rámci Sotia. Doufáme, že se jeden z nich dostane příští rok do klinických studií. Zároveň nám NBE nabídla, že do nich samotných můžeme investovat nákupem akcií. No a v říjnu minulého roku se s jedním svým programem dostali do klinických studií a sešlo se jim hned několik nabídek od farmaceutických firem. Nakonec firmu NBE koupil Boehringer Ingelheim a nám se investice do zhruba čtvrtinového podílu výrazně zhodnotila. Ta celková částka za sto procent akcií byla 1,18 miliardy eur. Na další vývoj našich dvou programů ale prodej akcií nemá vliv, jen nyní víme, jakou hodnotu mohou mít.
Takže jste panu Kellnerovi mohli konečně něco vrátit…
My ty získané peníze zase investujeme do rozvoje našich programů. Ale s trochou nadsázky ano. To byla vždycky moje noční můra – že utrácíme spoustu peněz, u kterých nejsme schopni zaručit návratnost. Hodně to ve firmě pozvedlo náladu.
To byste rádi zopakovali i s těmi dvěma licencovanými technologiemi? Nebo chcete dojít až do konce?
To jsou teď ty nejsložitější debaty. Je lákavé pokusit se dotáhnout to do konce, ale riziko je pořád velké – šance, že ty látky budou úspěšné a dostanou se na trh, je někde mezi deseti a dvaceti procenty a náklady na vývoj jsou stovky milionů až miliardy dolarů. Zmíněné dvě ADC látky i interleukin 15 jsou atraktivní i pro velké hráče a my se musíme rozhodnout pro nějaké partnerství, nebo je dál vyvíjet sami. Problém je, že když si farmaceutické firmy něco koupí, pak už většinou nechtějí, aby jim do dalšího vývoje mluvila nějaká partička z Prahy. A my do toho mluvit chceme.
Zvedla ona transakce prestiž Sotia?
Jako investora určitě. To nejdůležitější v biotechnologiích se ale odehrává v USA. My máme v Bostonu kancelář, která zajišťuje správný průběh našich studií ve Spojených státech. Minulý rok jsme tam koupili ještě jednu další platformu CAR T buněčných terapií v Cambridge ve státě Massachusetts. Jak se teď posouváme k pokročilejším fázím vývoje, je potřeba, aby nás znali i lidé, kteří dělají zásadní rozhodnutí ve farmaceutických firmách a v investičních fondech, a ti jsou především ve Spojených státech.
Jak trh biotechnologií ovlivnil covid?
Od dubna loňského roku jsme začali konzultovat dopad současné pandemie s lidmi, kteří už v minulosti prožili nějaké turbulentní doby v biotechnologiích a ve farmacii, někdy se jim říká veteráni. Jejich očekávání bylo celkem jednoznačné – že budou malé firmy obtížněji získávat investory. Takže my jsme si někdy před rokem mysleli, že se objeví víc příležitostí pro licencování nebo akvizice za lepší ceny. Všichni byli přesvědčení, že nastane finanční krize, která je ale zatím oddalovaná politikou centrálních bank, a většina mladých biotechnologických firem bude v horizontu roku potřebovat sehnat peníze od investorů, což bude těžké. A to se zatím vůbec nestalo.
Ani v onkologickém výzkumu?
V onkologickém výzkumu je vidět na trhu financování nových zajímavých firem, na trhu transakcí i v oblasti uvádění nových firem na burzu – hlavně na NASDAQ v Americe – pravý opak. Probíhá nákupní horečka, která se projevuje tak, že rok po začátku pandemie koronaviru mají zajímavé projekty přetlak investorů. Na NASDAQ probíhá bezprecedentní množství biotechnologických IPO za ceny, které jsou vyšší, než byly dříve. Takže je to překvapivé, ale trh biotechnologií v onkologii zatím žádné známky zpomalení nevykazuje. A ceny, které jsou velké farmaceutické firmy ochotny platit za nadějné přípravky v onkologii, spíše rostou. Ta naše transakce je toho důkazem. Boehringer Ingelheim koupil NBE za valuaci, která je v Evropě svého druhu nejvyšší za posledních minimálně deset let.
Takže onkologie je pořád středem zájmu, covid necovid?
Tak ono je to na druhé straně vlastně logické. Rakovina je nejčastější příčinou smrti v západním světě. Teď v německých novinách rezonuje příběh, který dokonce svým způsobem rakovinu s covidem propojil. Je to trochu bizarní příklad neuvěřitelně úspěšného startupu. Firma BioNTech je vlastně takové německé Sotio. Také mají několik programů v onkologii, které jsou v časných fázích klinického zkoušení. Jeden z jejich programů byl založený na tom, že zkoušeli očkovat proti rakovině. Když se objevil covid, použili tu technologii a velmi rychle vyvinuli nadějnou vakcínu proti koronaviru. Okamžitě udělali partnerství s firmou Pfizer a společně pak strašně rychle dovedli k registraci a na trh vakcínu BioNTech/Pfizer. A BioN- Tech má teď na americké burze hodnotu 27 miliard dolarů. To je vážně fascinující. Dvanáct let se snažili prosadit na stejném poli jako Sotio a najednou jsou z nich dolaroví miliardáři a zachraňují svět v jiném odvětví. Jsou to fakt borci.
Vy jste teď nazval Sotio startupem…
V oblasti biotechnologií jsme startup.
Na rozdíl od těch klasických ale máte peníze…
PPF nám umožňuje vybudovat portfolio různých programů, ne se soustředit, jak je zvykem, na jeden, posunovat ho dopředu a doufat, že s pravděpodobností dvě procenta uspěje a pak si ho koupí farmaceutická firma. Naším ultimátním cílem není prodat Sotio velké farmaceutické firmě, naším největším snem je, že se ze Sotia stane farmaceutická firma. To je mimochodem jeden z důvodů, proč řada našich zahraničních manažerů, kterých máme hodně, nešla do jiných biotechnologických firem ve Švýcarsku, v Německu nebo ve Francii. Říkají, že u nás mají možnost podílet se na něčem s dlouhodobou vizí. Dotáhnout projekty do konce a mít možnost pracovat na více programech najednou. V tuto chvíli tvoří Sotio čtyři biotechnologické firmy pod jednou střechou, což si může jinak dovolit jen velká farmaceutická firma, která má peníze.
Takže na rozdíl od klasických startupů nemusíte ztrácet energii sháněním peněz?
Klasické schéma biotechnologického startupu je, že každé dva roky dělá tzv. financing round a musí přesvědčit investory. A to buď investiční fondy z bohatých zemí, nebo soukromé investory, kteří část svého portfolia alokují do biotechnologií. Ti jsou ochotní investovat i do extrémně riskantních věcí, jako je vývoj léčiv, který ale skýtá obrovské zhodnocení v případě, že to vyjde. Obecně startupy nebo spin-offy, ze kterých vznikají biotechnologické firmy, vycházejí velmi často z akademického prostředí. Prestižní univerzity například pořádají každého čtvrt roku konference, na kterých prezentují objevy, o kterých si myslí, že mohou být zajímavé pro farmaceutické firmy, fondy nebo soukromé investory. Ze začátku jsme je ještě stíhali objíždět, bylo to neuvěřitelně zajímavé, ale už nemáme kapacitu. U nás je zvláštním fascinujícím příběhem Ústav organické chemie a biochemie, ze kterého vzešly léky profesora Holého. Na české poměry má velké finanční příjmy z jeho patentů a díky osvícenému vedení se jim daří prostředky reinvestovat zpátky do výzkumu. Kromě toho, že dělají vědu, snaží se najít něco, co by mohlo mít uplatnění v medicíně.
Probíhá klasický výzkum a vývoj vedle těch mladých biotechnologických firem také ve velkých farmaceutických firmách?
Definice farmaceutické firmy je, že má produkty na trhu. To je takový zlom mezi biotechnologickou a farmaceutickou firmou. Farmaceutické firmy mají bez výjimky vlastní vývojové oddělení, které dělá výzkum a které se snaží vymyslet další látky. Zajímavé ale je, a statistiky jednoznačně ukazují, že interní oddělení farmaceutických firem nejsou ta, která by produkovala nové látky ve velkém. Většinou si je nakupují právě u biotechnologických firem. Jinak výzkumných skupin jsou po světě tisíce, často na univerzitách. Tam přece jenom nejsou vědci tak svázaní nějakými manažerskými úkoly. V akademickém prostředí má člověk grantové peníze a má relativní svobodu v tom, jakým směrem chce vývoj směrovat. To podporuje vývoj opravdu inovativních postupů.
Který projekt podle vás má šanci udělat ze Sotia farmaceutickou firmu?
To je těžké. My máme aktuálně dvě platformy, které jsou velmi atraktivní, což víme jednak proto, že zajímají farmaceutické firmy, a také proto, že se v té oblasti dělají velké transakce. Jednou platformou je interleukin 15. Už jsme s ním v klinických studiích a víme, že ta látka dělá to, co má dělat. Druhé pole jsou antibody drug conjugates – ADC, o kterých už jsem také mluvil. To je teď poslední rok asi vůbec nejžhavější pole v oblasti nádorového výzkumu a vývoje léčiv.
Co je kromě onkologie v biotechnologiích ještě investiční hit? Autoimunitní onemocnění?
Alzheimer. Lidé žijí déle, přežívají nádory a dožívají se věku, kdy začne dominovat demence. Všechny farmaceutické firmy se snaží rozluštit záhadu alzheimera a všechny studie, všechny nadějné látky selhávají. Přesto do toho ty firmy investují obrovské peníze, protože vědí, že až někdo něco najde, tak to bude největší jackpot pro následujících sto let.
***********
Hrot č. 10
Autor: Hana Boříková Tomáš Novák
Publikováno: 7. března 2021
https://www.tydenikhrot.cz/clanek/sef-sotia-spisek-chceme-do-toho-mluvit-biotechnologie-farmacie
