O ŽIVOT

Žije. Ač neměla naději, žije. Dvaašedesátiletá Pařížanka, které zdánlivě nezvratnou a fatální diagnózu vystavila zhoubná rakovina kůže, už začala dokonce znovu chodit do práce. Profesor Radek Špíšek je coby vědec zpravidla k zázrakům skeptický, ale v případě uzdravené ženy i on vydechne: „Neuvěřitelné!“

Údiv z úst šéfa biotechnologické společnosti Sotio, spadající pod skupinu PPF, zazní jako krátký, leč všeříkající komentář k osudu francouzské dámy, jež se předloni dostala s rakovinou kůže do stadia, kdy selhaly veškeré možnosti onkologické péče. Nezabrala chirurgie, ozařování, chemoterapie, imunoterapie, nic. V tu chvíli byl nemocné nasazen v Sotiu vyvíjený přípravek SOT101, který byl v takzvané fázi I klinického testování. Tato úvodní fáze ze tří, kterými musí látka na cestě k uznání lékem projít, je aplikována na velmi malém množství pacientů a nečeká se v ní výrazný léčebný efekt; spíš se zkouší správné dávkování látky tak, aby vedlejší škodlivé účinky nepřevážily benefit. „Jenže poté, co žena SOT101 dostala, začal se nádor dramaticky zmenšovat,“ popisuje Špíšek. „Po čtyřech měsících začal zase růst, naši látku jsme následně zkombinovali s lékem od společnosti Merck, který sice samostatně v předchozí fázi léčby účinný nebyl, ale my věřili, že by obě látky dohromady zafungovat mohly. Nádor se skutečně začal opět zmenšovat a minulý rok v červnu zobrazovací metody ukázaly, že paní nemá v těle žádné známky nádorového onemocnění kůže ani metastázy v dalších orgánech. Ta žena přitom už nyní nemusela žít.“

Co lepšího chcete slyšet? Přečetli jste si dnes a možná vůbec v poslední době krásnější zprávu? Profesor Špíšek sice okamžitě tlumí euforii konstatováním, že z jednoho případu nejde vyvozovat žádné závěry. Současně však upozorňuje, že již v prvotní fázi zkoušek SOT101 byla zaznamenaná pozitivní klinická odpověď u šesti z 25 pacientů, což je vysoké procento. Historka z Paříže však hlavně ilustruje počínání a ambice firmy s ústředím v Praze. Sotio hodlá vyvinout originální lék proti nádorovým chorobám a uvést ho na trh. Toto úsilí stojí velké miliardy, ale v případě úspěchu může být návratnost vysoká, kromě potenciálních zisků navíc přijde i globální prestiž. K fanfárám je pořád velmi daleko, avšak loni se jim firma pod Špíškovým vedením znatelně přiblížila – sám generální ředitel společnosti označuje rok 2021 za přelomový.

Jaké k tomu máte důvody?
Daří se nám uskutečňovat všechny plány, které jsme si na začátku minulého roku stanovili, což ve farmaceutickém byznysu rozhodně není pravidlem. Máme tři programy vývoje protinádorových léčiv a všechny se dostaly nebo v nejbližší době dostanou do různých fází klinických testování.

Zkusme probrat jeden program po druhém a začněme prosím látkou, která pomohla francouzské pacientce.
Tuhle látku považujeme za naši vlajkovou loď. Je založena na bílkovině interleukin-15, kterou máme každý v těle, a ta v něm startuje boj bílých krvinek proti nádorovým buňkám. My jsme tuto bílkovinu dost výrazně vylepšili, posílili její funkci třeba stokrát, a skoro před dvěma lety s ní zahájili fázi I klinických studií, v níž jsme hledali a také našli optimální dávku, kterou lze člověku podávat, aby nastartovala imunitní reakci a zároveň neubližovala. Jak už bylo řečeno, a my o tom v listopadu mluvili i na odborných mezinárodních konferencích, už během fáze I jsme viděli klinické odpovědi u pacientů, docházelo ke zmenšení nádorů či stabilizaci nemoci. Díky tomu padlo rozhodnutí našeho vlastníka, skupiny PPF, že SOT101 posuneme do fáze II.

Francouzce látka pomohla v boji s rakovinou kůže, takže právě na tento typ nádorů zabírá?
Účinnost budeme testovat na nádorech jater, plic, prostaty, vaječníků a ledvin. Tedy na poměrně velké skupině nádorů pevných tkání, u nichž je v onkologii značný prostor pro zlepšení. Fáze II se SOT101 už začala, a ke všemu jsme se minulý měsíc domluvili s jednou z globálně největších a nejúspěšnějších farmaceutických firem, společností Merck, která má na trhu zatím nejefektivnější přípravek protinádorové imunoterapie. Dohoda zní, že naši látku budeme testovat v kombinaci s jejich přípravkem, a pro nás je to ohromná a zásadní zpráva.

V čem přesně?
Když si Merck naše data z fáze I prohlédl, připadala mu látka tak atraktivní, že s ní spojil své jméno a poskytl podporu pro fázi II. Ta spočívá v tom, že dostaneme lék Mercku, se kterým budeme naši látku kombinovat, v hodnotě blížící se padesáti milionům dolarů. To je zásadní ulehčení finančních nákladů na studii. Nejde ale jen o peníze, ohlas spojení Mercku se Sotiem je skvělá zpráva i ve smyslu naší mezinárodní reputace.

Když se ale peněz budu s dovolením držet – na kolik klinická studie ve druhé fázi vyjde?
Příspěvek Mercku tvoří zhruba polovinu nákladů.

Takže celkem jde o sto milionů dolarů?
Trochu méně. Do studie bude zahrnuto více než 300 pacientů splňujících přesná kritéria, která nezahrnují jen typ onemocnění, ale i jeho stadium či předchozí léčbu.

Za jak dlouho budete mít relevantní výsledky studie?
Těžko se to odhaduje, ale řekněme v horizontu tří let.

***

Mezi látkami, které dělají Radku Špíškovi radost, je jedna nevztahující se k biotechnologii. Totiž sníh – šéf Sotia je nadšeným lyžařem. Přesněji řečeno, nadšeným běžkařem. Běhá mimo jiné i Jizerskou padesátku, půlstovku kilometrů zvládne v čase okolo tří a půl hodiny. Je to pořádná odysea, přesto úplně zanedbatelná, doslova mravenčí, ve srovnání s vývojem nového léku. Navíc dosažení cíle není ani trochu jisté. „Přesně tak,“ souhlasí Špíšek. „SOT101 jsme zatím od osmi- až desetiprocentní naděje na úspěch posunuli vstupem do druhé fáze k patnácti až dvaceti procentům.“

***

To je ve vašem byznysu znatelný progres, ne?
Z hlediska valuace programu ano, z hlediska investorů je to pořád velmi riskantní projekt. A vždy je to buď, anebo. Látka nemůže uspět napůl nebo na sedmdesát procent. Buď všechno, nebo nic.

Předpokládám správně, že zájem investorů roste se zvyšující se nadějí kolem testované látky?
Otázka, jaký typ investorů dává peníze do biotechnologií, je strašně složitá. Jsou mezi nimi různé typy vyhledávající různou míru rizika a různou míru potenciálního zhodnocení. Celá řada investorů dává peníze do časných preklinických programů, byť se šance na úspěch pohybuje v řádu jednotek procent. Často jde o investiční fondy, které investice diverzifikují. Abych ale odpověděl, na co se ptáte: v případě, že jde o programy s nadějnými klinickými signály, jsou investory v naprosté většině velké farmaceutické firmy, které programy kupují do svého portfolia a přebírají vývoj, eventuálně komercionalizaci.

Jak složité je vlastně vyvinutou látku dostat do center, kde mohou probíhat klinické testy?
Nejsložitější je to pro zahájení fáze I, kdy máte v lahvičce něco, co dáváte člověku vlastně poprvé v lidských dějinách. Nevíte, zda to pomáhá, tohle ověření bude trvat dlouho, zato se oprávněně bojíte, že to může ublížit. Fáze I je vysoká medicína, záležitost velké prestiže, protože na světě je málo center, která se jí věnují. V Evropě jsou dvě tři, v Americe pět a každá farmaceutická firma, která do této fáze vstupuje, musí program v těchto centrech nějakým způsobem „prodat“. Přirovnal bych to k maturitě: v okamžiku, kdy máme program připravený pro fázi I, tyto instituce objíždíme, prezentujeme jim ho a ony nás v podstatě zkoušejí. Chtějí vědět veškeré možné detaily a podle toho se rozhodnou.

Kolik maturantů neuspěje?
To neumím říct, ale konkurence je obrovská. Soutěžíme s velkými farmaceutickými firmami, s giganty, takže už to, že se do fáze I dostane víceméně neznámá firma ze střední Evropy, je velký úspěch.

Dostat látku do druhé a třetí fáze je snadnější?
Už dvojky se prosazují snáz. Ve chvíli, kdy fáze I potvrdí, že máme pacienty, kteří na ni pozitivně reagují, si můžete dovolit jít do většího počtu nemocnic, byť jde pořád o akademická pracoviště univerzitního typu. U finální fáze III, v níž se definitivně na stovkách a někdy tisících nemocných má prokázat, zda přípravek opravdu pomáhá a má šanci stát se lékem, většinou nebývá problém program do nemocnic a jejich onkologických klinik dostat. Lékaři chápou, že pokud se investor rozhodl jít do extrémně drahé fáze III, má pro to určitě dobré důvody, takže v zájmu svých pacientů takový program do svých aktivit rádi zařadí.

Bude fáze II se SOT101 probíhat i v Česku, tedy na českých pacientech?
Od začátku se snažíme zařazovat do prestižní sestavy center, která studie dělají, i ta tuzemská. Do programu, o kterém mluvíme, se nám už ve fázi I podařilo zapojit Masarykův onkologický ústav v Brně, tam budeme pokračovat i s dvojkou. Jak se bude studie rozšiřovat, je v plánu zapojit další česká centra.

Nepatřičně předbíhám, nicméně pokud látka projde dvojkou, bude puštěna do trojky a v ní vše ideálně klapne, kdy budete moci otevřít šampaňské a zvolat, že máte nový lék?
Máme nakreslené časové plány, a kdybychom měli opravdu ohromné štěstí, existuje šance, že u některých typů nádorů bychom mohli znát výsledek v roce 2025. Realistickou prognózu bych posunul o rok či dva.

V ten čas by mohl být lék na trhu?
Mám to v sobě nastaveno tak, že pro vyvinutou látku bude položena žádost u regulačních úřadů pro léky v Evropě a USA, které mohou přípravek jako lék schválit. Regulátoři pak mají přibližně rok na posouzení.

Zastavili jsme se u prvního ze tří programů, které Sotio posílá do klinických testů, že?
Právě to jsem vám chtěl teď říct. Takže další skupina programů, které Sotio má a veřejně o nich mluví…

Pardon – máte programy, o kterých veřejně nemluvíte?
Veřejně nesdělujeme informace o programech na začátku výzkumné fáze, kdy je pravděpodobnost, že se přípravek podaří dostat do fáze klinického zkoušení, velmi malá.

Pojďme na druhou látku, která se nyní do klinické fáze dostane.
Jde o technologickou platformu ADC. V zásadě je to protilátka, kterou si umíte vyrobit v laboratoři a můžete ji v těle namířit, proti čemu chcete. Lidé nyní protilátky znají v souvislosti s covidem, my ji proti němu nemíříme – máme protilátku schopnou najít v těle nádorovou buňku a na ni navážeme několik molekul extrémně toxické látky, které protilátka donese přímo k nádorovým buňkám a ty cíleně zničí. Teď máme program, u kterého jsme v prosinci u amerického Úřadu pro kontrolu léčiv podali žádost o schválení klinické studie fáze I. Látka by mohla fungovat proti karcinomu žaludku a nádoru slinivky a první klinickou studii plánujeme zahájit v březnu. Pro biotechnologickou firmu typu Sotio je to velká událost: patnáct lidí si před třemi roky nakreslilo molekulu na papíře, ta prošla složitým testováním ve zkumavkách, na myších a na opicích a teď vypadá tak nadějně, že stojí za to vyzkoušet látku u pacientů.

Ve spojení s ADC uzavřelo Sotio výhradní licenční a opční smlouvu na látky jihokorejské společnosti LegoChem (LCB), přičemž cena za ně může přesáhnout neskutečnou miliardu dolarů.
To by nastalo v případě, kdy by se všech pět látek, na které máme od LCB koupena práva, dostalo až na trh.

Aktuálně musíte LCB zaplatit 29,5 milionu dolarů.
Protinádorové látky ADC se nám líbí a existuje víc způsobů, jak je připojit na molekulu. Nikdo v současnosti neví, který způsob je nejlepší, proto jsme se domluvili s jihokorejskou společností, která má jeden z těchto přístupů patentován. Díky tomu můžeme vedle svých dvou již existujících přípravků do vývojového portfolia přidat až pět dalších, založených na jejich technologii.

A váš třetí program připravený pro klinické testy?
V srpnu 2020 jsme po dvou letech hledání našli program spadají do kategorie takzvaných CAR-T buněk. Ve slovní hříčce s odborným názvem tomu Češi říkají „autíčka“ a něco na tom je: pacientovi s nádorem odeberete bílé krvinky, v laboratoři je geneticky upravíte, dáte na jejich povrch bílkovinu, která cíleně najde nádorovou buňku a bílou krvinku, T-lymfocyt, doveze – jako to autíčko – k nádorové buňce, kterou zabije. Tato metoda zaznamenala obrovský úspěch u krevních nádorů, ale doposud nefungovala u nádorů pevných tkání, které lidstvo trápí nejvíc. V americké Cambridgi jsme koupili od firmy Unum Therapeutics platformu CAR-T buněk BOXR, která má velmi nadějná data právě u nádorů pevných tkání. Stalo se tak v době největšího lockdownu, takže jsme tam fyzicky nemohli být, vše se dělo přes videokonference, ale proti mému hodně skeptickému očekávání se nám tam podařilo vybudovat dobrý tým. A protože máme v Praze laboratoř, kde umíme buněčné terapie dobře vyrábět, zvládli jsme během jediného roku – to je hrozně rychlá doba! – připravit vše potřebné pro výrobu přípravků CAR-T v rámci klinické studie, která byla schválena v listopadu pro pacienty s nádory jater či plic. Do fáze I je začneme zařazovat v únoru nebo v březnu.

Na kolik akvizice platformy BOXR od Unum Therapeutics vyšla?
Celkem na jedenáct milionů dolarů. V případě úspěšného pokračování programu se budou vyplácet další peníze.

S Petrem Kellnerem odešel člověk, který pro Sotio deset let žil a o všem rozhodoval.

***

Koloritem rozhovoru bylo neustálé ťukání do dřevěného stolu – Radek Špíšek nemíní nic zakřiknout, a že je co zakřiknout. Z novinářské strany zase šéf Sotia často slyšel floskuli „držím palce“, což nebyl jen povinný výraz slušnosti, protože úspěch firmy s „epicentrem“ v pražských Holešovicích je bez nadsázky v zájmu všech. Nezúčastnění mohou držet palce, Špíšek a spol. dělají pro triumf razantní kroky a transakce. Netýká se to jen nákupů: koncem předminulého roku prodala skupina PPF za osm miliard korun podíl ve švýcarské biotechnologické společnosti NBE-Therapeutics, kde byla hlavním akcionářem a před lety ji koupila „za hubičku“; tuto investici pro PPF spravovalo Sotio.

***

Další vaše kroky se týkají změny strategie. Sotio nemusí nutně své přípravky vyvíjet od výzkumu až po případné uvedení na trh zcela samo, ale vyjednává o spolupráci s farmaceutickými firmami. Proč? A daří se to?
Myslím, že zde mohu mluvit i za majitele: cítíme, že v okamžiku, kdy programy dostáváme do klinického hodnocení, by nám velmi pomohl strategický partner. Ideálně velká farmaceutická firma, která by nám dodala ani ne tak peníze, jako expertizu. V klinickém oddělení Sotia máme tři doktory věnující se vymýšlení klinických studií, Merck má takových doktorů třeba 150. Ať je člověk sebevětší optimista a snílek, nemůže si myslet, že v téhle konkurenci lze sám uspět. Pracujeme se scénářem, že v okamžiku, kdy se s nějakým programem do klinické studie dostaneme, snažíme se ho potenciálním partnerům představovat a zkusit je pro něj získat.

S Merckem to klaplo, ne?
Merck nám pomáhá s protokolem studie, dodává nám lék, je prvním příkladem jakési spolupráce. Ale dovedl bych si ji představit mnohem hlubší a provázanější.

Rýsuje se tedy nějaké strategické partnerství?
Jeho hledání je nyní velká náplň mého času. Aktuální programy představujeme externím partnerům. Nemůžu být konkrétní, ale všechny je diskutujeme s farmaceutickým světem.

Může být i ze Sotia jednou farmaceutická firma?
V Sotiu je nás pořád až překvapivě hodně od samého počátku. A všichni si vybavujeme řadu schůzek i s tehdejším a bohužel už zesnulým majitelem PPF Petrem Kellnerem během prvního roku Sotia – založeného v roce 2010 –, kdy nás motivovala naivní, ale zároveň úžasná vize, že Sotio zkusí látky provést celým procesem klinického hodnocení, a když se dostanou na trh, promění se ve firmu, která se o ně stará komerčně, čímž by se z nás stala farmaceutická firma. Tahle představa tady pořád je. Ultimátní vize Sotia. Můžeme si ji hýčkat díky podpoře PPF, to je zásadní rozdíl oproti klasickému scénáři běžných biotechnologických firem, že v okamžiku, kdy jdete do klinických testů nebo se ve fázi I ukážou nadějné výsledky, snažíte se látku prodat právě farmaceutické firmě.

Když mluvíte o podpoře PPF, ta byla opětovně deklarována v prosinci, kdy bylo Sotiu poskytnuto na vývoj léků dalších sedm miliard korun.
To je zcela klíčová zpráva. Z PPF cítíme obrovskou podporu příběhu Sotia a víru v perspektivu jeho produktů.

Změnilo se něco ve vztahu PPF a Sotia po tragické smrti Petra Kellnera?
Dramaticky se změnilo to, že odešel člověk, kterého jsem považoval za přítele, nebyl to pro mě zdaleka jen majitel firmy. Odešel člověk, který pro Sotio deset let žil, podílel se velmi často osobně na interních diskusích a samozřejmě to byl člověk, který o všem rozhodoval, protože byl majitelem. Díky tomu byly rozhodovací procesy úžasně rychlé. Lidská stránka neštěstí bylo to nejhorší, co se stalo, to bych chtěl zdůraznit. Co se týká manažerského vztahu mezi Sotiem a PPF, k zásadním změnám nedošlo. I proto, že PPF v současnosti řídí Ladislav Bartoníček, který byl v Sotiu od začátku jako blízký spolupracovník Petra Kellnera a několik let byl dokonce ředitelem Sotia. Pan Bartoníček přichází několikrát za měsíc a chce detailně slyšet, jak se Sotiu daří.

Bavíte se také o vstupu společnosti na burzu?
Pro Sotio je jednoznačnou prioritou cesta strategického partnerství. Nelze se ale zavírat před žádnou alternativou a my se snažíme strukturovat Sotio tak, aby bylo připraveno na potenciální vstup na burzu. Tyto aktivity běží, seznamujeme se s nimi a musíme si je odpracovat.

Co už máte relativně odpracováno, je vybudované zázemí v Americe – i to se vám loni podařilo.
S koupí technologie CAR-T buněk jsme získali v Cambridgi laboratoře, kanceláře i zárodek týmu lidí… Ve Spojených státech být jednoznačně musíme, protože biotechnologická firma sedící v Praze je pro západní svět neviditelná. Všechno kolem biotechnologií i farmaceutického průmyslu se odehrává na východním a západním pobřeží USA, a pokud chceme přemýšlet o strategickém partnerství nebo vstupu dalších investorů, je naše přítomnost v Americe naprostou nutností.

Dívají se tam na vás eventuální partneři pořád jako – s odpuštěním – na exoty odněkud z Východu?
Tak se na nás v USA dívají úplně všichni, ale neberu to nijak úkorně. Je pro nás složité překonat počáteční bariéru, než se vůbec začneme bavit o některém z našich programů. Musíme nejprve druhou stranu přesvědčit, že nejsme podvodníci, že děláme cosi vrcholně seriózního a že jsme se s tím dostali hodně daleko. Je to ještě pořád obecný přístup investorského světa k téhle části Evropy.

Jak se v takovém případě shánějí do Sotia odborníci? Co jim můžete nabídnout ve srovnání s velkými farmaceutickými firmami?
Je to těžké. V bývalé východní Evropě žádný medicínský vývoj léků dlouho neexistoval – farmaceutické firmy tady měly pobočky, ale ty se soustředily výhradně na obchodní podporu výrobků. Nyní zde třeba už firmy mají dejme tomu IT, ale stále ne klasický lékařský vývoj. Dostat experty do Prahy je problém, my si hodně pomohli otevřením kanceláře v Basileji, kde se nám podařilo přijmout lékařské odborníky do klinického vývoje. A jak je můžeme odlákat z Mercku nebo z Roche? Vnímám to trochu jako popichující otázku, ale ono se to vážně děje. Podle mě je společným jmenovatelem lidí, kteří do Sotia nastoupí, že se jim zamlouvá vize. Líbí se jim, že máme solidní finanční podporu investora, který nám dal mandát, abychom budovali diverzifikované portfolio programů. Líbí se jim, že nejsme biotechnologická firma, která stojí a padá s jedním programem. Noví lidé také často zmiňují, že hledají něco odlišného od korporátních firem, kde vývoj či jakýkoli schvalovací proces trvá strašně dlouho. K mému překvapení také často říkají, že s příchodem nového managementu dochází k absolutní reorganizaci priorit a programů – že pracovali na programu, který jim přišel atraktivní, ale ten byl zrušen a to je pochopitelně frustruje. Myslím, že k nám chodí lidé, kteří nechtějí být ve velké farmaceutické firmě, ale zároveň jdou za něčím méně bláznivým, než je klasický biotech. Umíme jim nabídnout vyšší zařazení, rychlost, možnost ovlivnit strategii. A věříme, že i unikátní vizi.

Zdroj: https://forbes.cz/o-zivot-sef-spolecnosti-sotio-popisuje-nejkuraznejsi-byznysovy-plan-v-cesku/
Autor: FILIP SAIVER, FOTO: MOJMÍR SOVA