Letošní rok pro ně může být přelomový. Po letech vývoje protinádorových léčiv dovedla biotechnologická společnost Sotio ze skupiny PPF další z projektů do druhé fáze klinického testování na pacientech. První pacient už v červenci dostane lék v rámci výzkumného programu s Interleukinem-15. To je bílkovina, kterou máme běžně v těle a která podněcuje bílé krvinky tak, aby zabíjely nádorové buňky.
Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).
Lék na rakovinu má naději. Testování vstupuje do další fáze v červenci. (Radek Špíšek, CEO SOTIO v HN)
„My jsme Interleukin-15 vylepšili, aby fungoval specificky jen na ty bílé krvinky, které chceme stimulovat. A víme z pokusů, že po podání myškám, opičkám a teď už i člověku velmi nastartujeme protinádorovou imunitní reakci, a vidíme, že to má protinádorovou aktivitu,“ říká v rozhovoru pro MF DNES generální ředitel společnosti Sotio, imunolog a vědec Radek Špíšek.
Testovat se bude přípravek nazvaný prozatím SOT101 a zaměřený na nádory kůže a ledvin kromě Spojených států či Francie i v České republice. Studie je rozdělena do dvou částí. V první, která začne za pár dní, se bude účinnost testovat samostatně.
Ve druhé části se testy zaměří na kombinaci s Pembrolizumabem, což je účinná látka jednoho z používaných onkologických léků, a začne nejspíš v listopadu. Lékové úřady totiž chtějí nejdříve znát bezpečnostní data z první části.
Vývoj a testování léků, zejména závěrečné fáze klinických studií, jsou ovšem enormně finančně náročné. V lednu proto PPF odsouhlasila změnu strategie a místo původní vize, že si Sotio zajistí vše samo od výzkumu až po případné uvedení léku na trh, se vyjednává o spolupráci s farmaceutickými firmami. Jednou z nich je společnost Merck & Co Inc, která drží registraci k Pembrolizumabu. „My samozřejmě vyvíjíme úsilí, abychom se společností Merck na klinických studiích spolupracovali, a jde to správným směrem,“ dodává Radek Špíšek.
Přístup firmy Sotio je v branži ojedinělý. Vývoj léků je totiž nákladný byznys, v němž je riziko neúspěchu velké a pravděpodobnost úspěchu relativně malá.
Přesto se před jedenácti lety Petr Kellner rozhodl založit biotechnologickou společnost Sotio a uplatnit se v oboru, který se ve střední a východní Evropě nedělá. A letošní rok může být mezníkem.
Bude tento rok přelomový?
V každém roce se dají najít události, které jsou pro nás poprvé a důležité. Moje povaha je ale taková, že si umím dobře představovat, co se může všechno stát. A to je na vývoji léků vlastně psychicky nejnáročnější, že každý den nějaká událost může způsobit, že se celý vývoj zastavuje. Vyjde špatně jedna studie na opicích a vše je ztracené.
V určitém pohledu je tento rok přelomový. Velký důvod je samozřejmě odchod pana Kellnera (zahynul tragicky letos 27. ledna, pozn. redakce) a to, že si musíme říct, jak budeme dál strategicky směřovat, jak budou na úrovni akcionáře vypadat rozhodovací procesy.
Z hlediska chodu firmy bude přelomové, že poprvé v historii budeme mít v jednom okamžiku ve fázi klinických studií čtyři programy. Máme interleukin–15, ten se posune do druhé fáze. Měli bychom začít buď koncem roku, či na začátku příštího studii fáze I s programem antibody drug conjugates (cílená terapie léčby rakoviny). A ve Spojených státech se nám k mému velkému překvapení daří i přes cestovatelskou bariéru s americkým týmem vše směrovat k tomu, že koncem roku bychom měli začít v I. fázi klinickou studii s moderním imunoterapeutickým přístupem, kterému se říká CAR–T buňky (terapie se připravuje pro každého pacienta zvlášť).
Sotio bude mít v klinické fázi tolik programů, že moje velká obava je, jestli na to vůbec máme, co se týče naší operativní kapacity.
Vy měníte strategii. Budete spolupracovat s farmaceutickými firmami. To nepomůže ke klidu?
Určitě. Historicky je silná stránka Sotia v tom, že všechny naše programy začaly tak, že přišly ve velmi časné fázi výzkumu. Bylo třeba dokončit preklinické pokusy, abychom se vůbec dostali do fáze klinického zkoušení. A tohle je pro mě to, co umí Sotio nejlépe, tedy identifikovat zajímavé vědecké příležitosti, převzít výzkum, a když máme štěstí a vše dobře dopadne, dokážeme programy převést do začátku klinického hodnocení.
To, co jsme se všichni naučili za posledních deset let, včetně PPF i pana Kellnera, je, že mnoho našich představ o tom, jak se dělá klinická studie, bylo hodně naivních. Úspěch potenciálně nadějné látky a šance, aby se z ní stal lék, záleží na tom, zda vymyslíte studie u správného onemocnění, u správné fáze, u správných pacientů, zda je děláte se správnými nemocnicemi. A v tom Sotio absolutně nemá šanci konkurovat zavedeným farmaceutickým firmám.
Poslední dobou na interních schůzích rád používám příklad, že nějaký náš program se dostává do fáze II a pracují na něm tři lékaři. Ale třeba firma Sanofi má skoro ten samý program, je naším přímým konkurentem, a pracuje na něm 150 lékařů. Za sebe se snažím prosadit názor, že v oblasti klinických studií bychom se vždy měli snažit najít strategického partnera.
Budujete zázemí v Bostonu? To je centrum biotechnologií.
Tuto strategii jsme konzultovali ještě s Petrem Kellnerem. Poslední rok a půl jsme strávili těžkými debatami. A v lednu jsme dospěli k vizi budoucnosti, která se mi hodně líbí a která deklaruje, že chceme, aby se Sotio vyvinulo v prestižní biotechnologickou firmu s ambicí někdy nějaký lék dovést na trh. Zároveň jsme otevřeni strategické spolupráci v oblasti klinického zkoušení. Vše jsme napsali na papír, společně odsouhlasili… Je mi hrozně líto, že u toho Petr Kellner nebude.
Zajímavý je váš program s interleukinem–15 na nádory kůže a ledvin. Testujete ho samostatně i v kombinaci s pembrolizumabem (účinná látka ze zavedeného léku). Jak funguje?
Než vysvětlím, jak funguje náš interleukin, měli bychom pro kontext zmínit „checkpoint inhibitory“. Od roku 2011 se ke klasickým léčebným metodám jako chirurgie či chemoterapie přidala imunoterapie. Obecně jde o přístupy, kde se věda snaží nějak ovlivnit imunitní systém, aby poznal nádor jako něco nebezpečného a zahájil imunitní reakci. To se zkoumalo 40 let poměrně bez úspěchu a v roce 2011 se to podařilo prolomit a léčbě se říká léčba checkpoint inhibitory. Tahle léčba spočívá v tom, že nádory často mají různé způsoby, jak utlumit imunitní systém, a tyto inhibitory právě tuto schopnost nádoru imunitní reakci zastavit, zrušily.
A to, s čím my pracujeme, interleukin–15, je bílkovina, kterou normálně máme v těle. Aktivuje bílé krvinky, hlavně T–lymfocyty či NK buňky, které zabíjejí nádorové buňky. A my jsme interleukin-15 vylepšili, aby fungoval specificky jen na ty bílé krvinky, které chceme stimulovat. A víme z pokusů, že po podání myškám, opičkám a teď už i člověku velmi nastartujeme protinádorovou imunitní reakci a vidíme, že to má protinádorovou aktivitu.
A ta kombinace?
Co je na té molekule nejatraktivnější, je, že se strašně dobře kombinuje s checkpoint inhibitory, protože inhibitor odblokuje imunitní systém v nádoru a naše látka imunitní systém ještě nastartuje. Takže ještě posilujeme jejich efekt. V klinických studiích je toto náš primární zájem, sledovat, zda u pacientů, kteří jsou léčeni checkpoint inhibitory, když k nim přidáme naši látku, zvýšíme množství pacientů, kteří reagují pozitivně. A pak máme hrozně zajímavou skupinu pacientů, u kterých checkpoint inhibitory nefungovaly nebo chvíli fungovaly, a my sledujeme, jestli když přidáme tu naši látku, jestli nezačnou zase odpovídat.
Kdy fáze II studie přesně začne?
S částí fáze, kde testujeme látku samostatně, začínáme první týden v červenci. To by měl být první pacient. Ve skupině bude třicet čtyřicet pacientů a chtěli bychom vidět, že 20 procent z nich odpoví na léčbu, což by znamenalo, že vidíme protinádorovou aktivitu. U kombinace s pembrolizumabem začneme později, protože regulatorní úřady jako FDA a EMA chtěly nejdřív vidět bezpečnostní data z části, kde testujeme samostatně. To bude asi o půl roku později. A doufám, že někdy v listopadu bychom měli začít.
Odkud jsou pacienti ze studie?
Fáze jedna je hodně specifická disciplína, protože testujete látku, kterou lidské tělo ještě nevidělo. Musíte být připravený na nežádoucí účinky, takže většinou se fáze 1 dělají ve vysoce specializovaných centrech. My jsme to dělali ve Francii, Španělsku, v USA ve čtyřech nemocnicích. Teď, když známe dávku přípravku, kterou chceme testovat, rozšiřujeme počet center, abychom měli přístup k více pacientům. A v té první vlně přidáváme centra v Česku, zatím máme výbornou spolupráci v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. A dokonce jsme je i zapojili do fáze I v kombinaci s pembrolizumabem.
V první fázi už přípravek dostalo 50 lidí, včetně 62leté ženy s kožním nádorem u levého ucha.
Narážíte na prezentaci, kterou jsme měli o průběhu fáze 1 loni na konferenci v USA. Ukazovali jsme pacientku z části studie, kde jsme testovali přípravek samostatně. Jí už selhaly všechny dostupné onkologické léčby a měli jsme velkou radost, že jsme viděli, že poté, co začala dostávat náš lék samotný, nádor se zmenšoval.
Odpověď trvala asi čtyři měsíce, což je déle, než trvaly odpovědi na její předchozí léčby. Ale pak se onemocnění bohužel vrátilo, což se u pokročilých nádorů děje často. A my v té studii máme možnost, že pacient z ramene, kde dostává látku samotnou, může přejít do skupiny, kde dostávají kombinaci. A tam to začalo být zajímavé, protože ona na té kombinaci odpověděla znovu a nyní už odpověď pokračuje osmý měsíc. Ten nádor zmizel, a nyní je tedy ve fázi takzvané kompletní remise.
Autor: Eva Zahradnická, Publikováno: 23. června 2021
