Zdravotnický systém a řízení

Politická vůle

V hodnocení politické vůle se Česká republika zařadila na 18. místo (nízké umístění). Toto hodnocení vychází z ukazatelů jako výdaje ve zdravotnictví a institucionální rozvoj. Česko je na 12. příčce z hlediska objemu a růstu výdajů na zdravotní péči (vůči celkovým státním výdajům) za posledních 10 let a na 16. příčce, měříme-li změnu osobních výdajů pacientů na zdravotní péči (vůči aktuálním výdajům na zdravotní péči) za posledních 10 let. Pandemie covidu-19 přinesla nové priority ohledně finančních prostředků. „Existuje národní plán obnovy, ale do zdravotnictví jde jen asi 11 % prostředků, takže v něm chybějí peníze,“ poznamenává doc. Prausová. „Je to ale také otázka smysluplného využití peněz, které máme k dispozici.“ 

S narůstající složitostí léčby nádorových onemocnění by měly také růst investice. Prof. Bartůňková poznamenává: „Z rozpočtu naší nemocnice je zřejmé, že výdaje na onkologickou péči v uplynulých letech výrazně vzrostly. Zejména v důsledku zavedení nových terapií, jako jsou inhibitory kontrolních bodů, monoklonální protilátky, léčba CAR-T, vyjde léčba jednoho pacienta na několik miliónů korun.“ MUDr. Doležal zdůrazňuje význam lepšího plánování: „Jelikož neexistuje žádný střednědobý plán investic do péče o onkologické pacienty, nevíme, jaký je rozpočet na boj s rakovinou, a to ani na příští rok.“

Podle údajů WHO dosahuje Česko 76% univerzální dostupnosti základních zdravotnických služeb (16. místo). Prof. Bartůňková poznamenává: „Zdravotní péče v České republice je obecně na velmi dobré úrovni, přístup ke zdravotní péči je dobrý a zdravotní péče je většinou bezplatná. Samozřejmě, platíme daně, ale v okamžiku využití je péče zdarma. Je to srovnatelné s Francií, Itálií atd.“ 

Za ukazatel institucionálního vývoje v zemi se považuje mechanismus pro hodnocení zdravotnických technologií (HTA), který je nezávislý na plátcích a poskytovatelích zdravotní péče. Její hodnocení se ovšem omezují jen na léčiva podávaná ambulantním pacientům. Například léčivé přípravky a zdravotnické prostředky určené pro použití ve zdravotnických zařízeních Stázní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) do procesu hodnocení zdravotnických technologií nezahrnuje. MUDr. Doležal říká: „Máme proces HTA pro nové léky, ale ne pro jiné zdravotnické technologie. To je naše dlouhodobá slabina.“

Infrastruktura

Infrastruktura je silnou stránkou České republiky – země se mezi 29 hodnocenými státy umístila na 2. místě hned za Německem. Tento výsledek vychází z počtu lékařů na 1 000 obyvatel (0,80) a z hustoty kvalifikovaných zdravotnických pracovníků (praktických lékařů, sester a porodních asistentek) (121 na 10 000 obyvatel, což znamená 9. příčku). Prof. Bartůňková považuje onkologická centra za jednu z úspěšných oblastí: „Nejdůležitějším úspěchem je zřízení zhruba 10 Komplexních onkologických center v zemi s 10 miliony obyvatel, což je pro zemi této velikosti dostatečná hustota léčebných zařízení.“ Doc. Prausová poznamenává: „V organizaci onkologické péče jsme velmi dobří. Máme řadu regionálních a dvě národní centra. Národní centra se specializují na méně typické onkologické diagnózy nebo na pediatrická onkologická onemocnění.“

MUDr. Doležal zdůrazňuje potřebu větší koordinace napříč různými oblastmi péče: „Důraz je kladen na špičkovou specializovanou onkologickou péči, což se zdá být v pořádku; ale špičkoví specialisté se starají jen o část pacientů, zbytek pacientů je v různých poliklinikách, ambulancích, v primární péči apod.“ Doc. Prausová poznamenává, že stav objektů není vždy nejlepší. „Areály pražských nemocnic nejsou v dobrém stavu a z nějakého důvodu se nové budovy v Praze nestaví.“[1]

Mezirezortní spolupráce a řízení

V Česku existují národní politiky pro zdraví, které se zaměřují na nejméně dva prioritní rozhodující aspekty zdraví. Země se v ukazateli mezirezortní spolupráce a řízení umístila na 11. příčce. Byť národní rámec pro mezirezortní spolupráci v oblasti zdraví neexistuje, jsou zde programy pro spolupráci na úrovni ministerstev, jež se zaměřují na prevenci onemocnění.[1] Například Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ministerstvo školství ČR spolupracují v rámci mezirezortního programu, který se týká životního stylu dětí a mládeže, konkrétně pak nedostatku pohybu. Jeho záměrem je vzdělávání dětí a mládeže směřující k úpravě jejich životního stylu kvůli prevenci obezity a souvisejících onemocnění.[2] Ministerstvo zdravotnictví rovněž spolupracovalo s Ministerstvem školství na dalších projektech, jako je seriál seminářů o obezitě mezi dětmi a mládeží nebo zdravé stravovací návyky.[3]

V oblasti vnímání kontroly korupce, tzn. měřítka kvality vládnutí, se Česká republika umístila na 13. místě. I když je země v celosvětovém měřítku v horní polovině, mezi hodnocenými vysokopříjmovými státy patří v tomto ukazateli mezi nejslabší. Účinnou reformu zdravotnického systému, která v konečném důsledku prospěje pacientům, nelze realizovat bez transparentnosti a odpovědnosti.

Poznámka:

[1] Alexa J et al., Czech Republic: Health system review. Health Systems in Transition, 2015; 17(1):1–165. K dispozici na: https://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0005/280706/Czech-HiT.pdf

[2] Ministerstvo školství České republiky. Ministerstva školství a zdravotnictví chtějí rozhýbat děti. K dispozici na: https://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/rezorty-zdravotnictvi-a-skolstvi-chteji-spolecne-rozhybat

[3] Ministerstvo školství České republiky. Ministerstvo školství chce zintezivnit trend zdravého stravování školáků, 2012. K dispozici na: https://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/ministerstvo-skolstvi-chce-zintenzivnit-trend-zdraveho