Standardy péče
Česká republika zaujímá 18. místo mezi 29 hodnocenými zeměmi v ukazateli posuzujícím úroveň doporučených klinických pravidel. Česko má národní doporučené postupy, podložené praxí, ohledně léčby hlavních nepřenosných nemocí prostřednictvím primární péče. Studie ovšem zjistila, že konkrétní doporučené postupy existují jen pro některé prioritní typy nádorových onemocnění (karcinom prsu, plic, prostaty a kolorektální karcinom). V červnu roku 2019 Ústav zdravotnických informací a statistiky zveřejnil doporučené klinické postupy pro časná stádia kolorektální karcinomu a v únoru následujícího roku doporučené klinické postupy pro prevenci, detekci a léčbu karcinomu prostaty. České doporučené postupy vycházejí z německých postupů a v současné době se připravují doporučené postupy pro karcinom plic.[6][7][8] Ing. Cibulová dodává: „Pro gynekologické zhoubné nádory máme velmi dobré doporučené postupy od Evropské společnosti gynekologické onkologie, které byly schváleny a jsou v České republice široce využívány.“
Prof. Bartůňková poznamenává, že doporučené postupy se běžně využívají, i když se často jedná o zahraniční, a nikoliv místní směrnice. „Každá onkologická společnost využívá mezinárodní doporučené postupy, lidé ty postupy opravdu využívají. Jsou-li k dispozici dobré zahraniční postupy, proč vytvářet národní?“ dodává. JUDr. Špecián souhlasí: „Z mého pohledu není nezbytně nutná věc mít vlastní doporučené postupy a dělat všechno od nuly. Je to drahé, vyžaduje to finanční zajištění a klinické prostředí se neustále vyvíjí, takže to vyžaduje hodně aktualizací.“
Hodnocení podle ICP zaujímá poněkud jiný pohled a posuzuje země podle toho, zda používají národní doporučené postupy. Důvodem je zaměření indexu ICP na požadavek platnosti a použitelnosti prostřednictvím takových doporučených postupů, které jsou přizpůsobené profilu určité populace a nastavení zdravotní péče a jsou v místním jazyce, což usnadňuje jejich široké využití. „Neexistuje žádný mechanismus, který by převáděl doporučené postupy a adaptoval je na místní podmínky,“ upozorňuje na situaci v České republice MUDr. Doležal. "Jde o to, aby každý lékař, který se setkává s onkologickými pacienty, věděl, co má dělat." Jsou-li základní informace z praxe jasné, lze doporučené postupy upravit pomocí nástrojů pro adaptaci doporučených postupů, jako je ADAPTE a AGREE.
A konečně, co se týče péče orientované na pacienty, je Česko rovněž hodnoceno spíše hůře (12. místo). V zemi existuje síť 18 Komplexních onkologických center, jejímž cílem je poskytovat pacientům koordinovanou péči multidisciplinárních týmů sestávajících z klinických onkologů, radioterapeutů, diagnostiků, chirurgů, nutričních specialistů, psychologů a sociálních pracovníků.[9][10] Ing. Cibulová ovšem poznamenává: „Záleží na tom, ve které nemocnici se pacient léčí. Ne každý má přístup ke službám, jako je podpůrná terapie, péče nutričního poradce, fyzioterapie, paliativní či psychologická péče.“ JUDr. Špecián souhlasí: „Jsou problémy s dostupností psychoterapie pro úspěšně léčené pacienty nebo následné podpory, například výživového poradenství.“
Existují také názory, že nedostatečná koordinace v rámci zdravotního systému je překážkou pro moderní přístupy péče zaměřené na pacienta. "Pacient velmi často přechází od jednoho lékaře k druhému bez řádné koordinace podle klinických doporučení," poznamenává MUDr. Doležal. "Problémy s koordinací mohou vést k opožděnému přístupu k léčbě." Ing. Cibulova má podobný názor: „Péče tady není pořád orientovaná na pacienty, netočí se kolem nich, nedělá se vše pro to, aby se pacienti na své cestě cítili bezpečně, aby přesně věděli, co mají dělat, a měli všechno pod jednou střechou.“ Dále nebyly zjištěny národní doporučené postupy pro dlouhodobou následnou péči, rehabilitaci a návrat do pracovního života.
V Česku existují organizace na podporu pacientů s nádorovým onemocněním, které se snaží dostat zájem pacientů do centra diskusí o zdravotní péči a jež se podílejí na vývoji onkologické strategie státu a na rozhodování. Webové stránky České onkologické společnosti uvádějí 17 pacientských organizací.[11] V zemi působí rovněž Pacientská rada fungující v rámci Ministerstva zdravotnictví ČR a čítající 25 členů zastupujících pacientské organizace zaměřené na různá onemocnění včetně onkologických. Rada se pravidelně schází s pracovníky Ministerstva zdravotnictví ČR, slouží jako poradní orgán ministra a vydává veřejná prohlášení k legislativě týkající se pacientů a péče o pacienty.[12] „Zlepšujeme se, ale stále ještě nejsme na úrovni, o kterou usilujeme – pacienti dosud nejsou v etických komisích,“ poznamenává Ing. Cibulová. „Ráda bych viděla pacienty po boku zdravotníků a ostatních expertů například při tvorbě informovaných souhlasů: Je to srozumitelné? Bude se to průměrnému pacientovi snadno číst? Musíme také zapracovat na zahrnutí názorů a zkušeností pacientů při přípravě klinických studií.“ JUDr. Špecián poznamenává: „Historicky máme méně rozvinutou občanskou společnost než v západní Evropě. Ale stále se to vyvíjí.“
