V tisku se objevují spekulace o možnosti, že by si automobilky produkovaly čipy samy, ale tato možnost je jen velmi málo realistická kvůli složitosti výroby a také kvůli nutnosti co nejvíce využívat úspory z rozsahu, to znamená vyrábět co nejširší spektrum součástek v kategorii, na kterou se daný výrobce specializuje. Automobilky se ovšem mohou finančně podílet na investicích polovodičových společností a tím uspíšit vznik nových kapacit přednostně zaměřených na plnění jejich požadavků.
Jak dlouho bude nedostatek čipů ještě trvat?
K problému nedostatku polovodičových součástek se vyjadřuje v médiích řada představitelů jak automobilek, tak výrobců polovodičů. Jejich názory na dobu trvání nedostatku se však poměrně výrazně liší. Od optimistické části názorového spektra, počítající s tím, že problémy budou vyřešeny v řádu měsíců, po pesimistickou část spektra názorů počítající s trváním problémů v řádu několika let. Realita je zatím taková, že u některých typů součástek se stále prodlužují dodací lhůty, jinde se situace už začíná zlepšovat nyní. To je také jedním z důvodů rozporu v názorech. Široké spektrum vyráběných součástek vede k tomu, že v některých případech skutečně může být úzký profil vyřešen v řádu několika měsíců, jinde to může být podstatně složitější. Situaci navíc komplikuje, že automobilky nejsou zdaleka jedinými odběrateli polovodičových součástek a že jejich spotřeba roste stále rychleji s tím, jak jsou stále více využívány v různých oborech a jak se elektronika stává stále více součástí běžného života v masovém měřítku a globálně.
Dalším faktorem, který znesnadňuje odhad doby trvání problémů, je nejistota kolem vývoje pandemie. Lokální zhoršení stále mohou mít za následek jak problémy při produkci, tak logistické problémy. Aktuálním příkladem narušení produkce kvůli pandemii je Malajsie, kde je soustředěna řada provozů na testování a pouzdření čipů. Podle našeho názoru je však spíše pravděpodobné, že většinu nejhorších problémů se podaří vyřešit poměrně rychle, patříme tedy k optimistické části názorového spektra. Důvodem našeho optimismu není ani tak očekávání rychlého růstu produkční kapacity výrobců čipů, jako spíše schopnost průmyslu přizpůsobit se dané situaci. Produkce automobilů se bude muset přizpůsobit pomocí konstrukčních úprav a preference modelů, u kterých jsou potřebné součástky k dispozici. Na straně producentů půjde o hledání cest, jak zajistiti produkci nejpotřebnějších a nejméně postradatelných komponentů.
Závěr
Současná civilizace je kvůli kombinaci stále většího počtu sofistikovaných zařízení a systémů, na kterých jsme stále více závislí, stále zranitelnější. Pandemie covidu-19 tuto zranitelnost na jedné straně zřetelně odhalila, na druhé straně také ukázala, jak pružný a odolný globální systém je. V řádu několika měsíců se nejhorší ekonomický šok od druhé světové války do značné míry podařilo zvládnouta přes extrémní výpadek globální produkce ve druhém čtvrtletí minulého roku nedošlo k žádným skutečně závažným trvalým škodám.
Průmyslu se podařilo velmi rychle obnovit prakticky stejnou úroveň produkce, jakou měl před pandemií, na rozdíl od části služeb, které byly a jsou pandemií postihovány mnohem bezprostředněji. Problémy ve výrobním sektoru však částečně přetrvávají. Ekonomický šok pandemie sice způsobil značné problémy, dlouhodobě však může mít pozitivní dopady, pokud ho využijeme k poučení se a zlepšení fungování globálního ekonomického systému tak, aby byl robustnější, pružnější a efektivnější.
