Život Petra Kellnera je příběhem mimořádného podnikatelského úspěchu v postkomunistické Evropě. Zakladatel PPF za dvaatřicet let svého podnikatelského života vybudoval největší soukromou investiční skupinu ve střední a východní Evropě, která dnes působí ve 25 zemích světa v několika oborech včetně finančních služeb, telekomunikací, strojírenství a biotechnologií. Petr Kellner byl současně aktivním filantropem, který inicioval vznik řady neziskových projektů, zejména v oblasti vzdělávání a podpory umění. Vyrůstal v Liberci, vždy se hrdě hlásil k České republice a celý svůj život se cítil doma právě v Česku. Rozvoj a úspěch českého talentu ve světě byl jeden z jeho zásadních motivů pro podnikání. Veřejnému životu se vyhýbal, velmi dbal na své i rodinné soukromí a ochranu svojí rodiny.
Petr Kellner, ještě v době vlády komunistického režimu, vystudoval Střední ekonomickou školu (nyní Obchodní akademie) v Liberci a následně pak pražskou Vysokou školu ekonomickou. Po studiích pracoval mimo jiné jako asistent produkce ve Filmovém studiu Barrandov, přičemž jak sám později přiznal – podobně jako mnoho jiných Čechů a Slováků – tehdy uvažoval o emigraci. Do exilu nakonec ale díky sametové revoluci v roce 1989 neodešel a hned v roce 1990 se vrhl na podnikatelskou dráhu. Zprvu působil jako obchodní zástupce, velmi záhy se ale chopil příležitosti, kterou nabízela začínající transformace tuzemské ekonomiky, a vytvořil svoji vlastní firmu.
V září 1991 založil společnost Správa prvního privatizačního fondu (PPF) a s pomocí půjčky a kapitálového vkladu od společnosti Sklo Union se zúčastnil první vlny kupónové privatizace. Půjčku následně splatil a postupně se stal – s podílem více než devadesát procent – majoritním vlastníkem. PPF se v kupónové privatizaci dostala mezi deset největších investičních fondů a portfolio získaných aktiv (několik desítek různých podniků) se následně – na rozdíl od řady jiných tehdejších aktérů české privatizace – stalo základem pro dlouhodobý rozvoj. Postupně vznikla skupina PPF.
Už počátkem devadesátých let začal naplňovat svou dlouhodobou vizi vybudovat mezinárodní společnost s kořeny v Česku. Jeho pracovitost a urputná vytrvalost, strategické myšlení, ochota riskovat a schopnost přicházet s novými a novými myšlenkami se staly motorem PPF během celé její historie. Petr Kellner stál za všemi zásadními transakcemi a byznysovými rozhodnutími PPF. Mezi hlavní milníky patří účast nejen na české privatizaci (1992), ale také v Rusku (1993), převzetí řízení a transformace České pojišťovny (2000) a začátek expanze na globálním trhu spotřebitelského financování pod značkou Home Credit (2005). Následovala úzká spolupráce s Generali (2007) a později pak vstup do evropského telekomunikačního odvětví (2014) a investice do televizního byznysu ve střední a jihovýchodní Evropě (2020). V řadě transakcí přitom byla PPF rovnocenným partnerem největších globálních hráčů: například Assicurazioni Generali, španělské Telefóniky, norského Telenoru či amerických Time Warner a AT&T.
Od počátku PPF Petr Kellner osobně řídil strategický rozvoj a každodenní operativu celé Skupiny. Obklopil se nejbližšími spolupracovníky, kteří vytvořili základ úspěšného a loajálního týmu PPF. Skupina pod jeho vedením úspěšně zvládla dopady několika finančních a ekonomických krizí (v ČR i zahraničí) a dokázala je využít i k další expanzi. Byl také prvním českým podnikatelem od časů Tomáše Bati, který se reálně dostal mezi největší světové hráče: do žebříčku nejbohatších lidí světa podle časopisu Forbes byl poprvé zařazen v roce 2006.
V Česku Petr Kellner patřil k největším, ale současně nenápadným, filantropům a mecenášům. Dobročinnosti se věnoval, ale nechlubil se jí. S manželkou Renátou v roce 2002 založil Nadaci Educa, v roce 2009 pak Nadaci The Kellner Family Foundation (obě nadace se později spojily), stál za gymnáziem a základní školou Open Gate v Babicích u Prahy. Sbírka fotografií českých a slovenských autorů, pod značkou PPF Art, patří k největším v ČR a těší se respektu znalců fotografie.
Petr Kellner věřil v liberální demokracii, volný trh a kapitalismus. Byl vždy odpůrcem nadměrných regulací a jakéhokoli omezování osobních svobod. Miloval svoji rodinu, práci, ale také adrenalinové sporty. Jeden z nich (snowboarding) se mu bohužel stal osudným, když tragicky zahynul 28. března 2021 při havárii vrtulníku na Aljašce. V době tragédie mu bylo sedmapadesát let.