Jaroslav Svoboda: Céline Dion nám pomohla ukázat se světu

Co je hlavní činností Oddělení produkce vlastních akcí, které máte na starosti?
Primárně musíme zajistit zajímavý program, který lidi přiláká a zaujme natolik, že hala bude zaplněná a ideálně vyprodaná. V případě O₂ areny se bavíme o kapacitě minimálně 5 nebo 6 tisíc diváků. Sledujeme, co se v rámci trhu nabízí, ať už jde o zahraniční nebo domácí interprety, sportovní události nebo family show. Vytipováváme si akce ze všech těchto segmentů tak, aby nabídka byla co nejvíc rozmanitá a atraktivní nejen pro diváky, ale i naše dlouhodobé obchodní partnery. Máme tedy na sobě takový příjemný bič, abychom se snažili každý rok nabídku akcí v O₂ areně a O₂ universu neustále zlepšovat.

Musíte sami oslovovat umělce nebo se do O₂ areny hlásí sami?
Za ty dlouhé roky už máme vybudovanou širokou síť kontaktů, celosvětově i lokálně, takže nás s nabídkou na koncert oslovuje buď partner, nebo sami děláme akvizice, oslovujeme nové interprety a hledáme nové příležitosti. S partnery jsme v kontaktu průběžně. Zároveň si i sami zjišťujeme, kdo třeba vydává nové album, protože tam je velká pravděpodobnost, že bude v plánu turné. Také víme, jak je tento trh rozdělený a kteří interpreti nespadají pod sítě ostatních promotérů. Tam máme prostor pro vyjednávání my jakožto pořadatel Bestsport.

Co následuje po prvním kontaktu s interpretem?
Dalším krokem je kontrola programového kalendáře, abychom měli v aréně volno a zároveň jsme se trefili do termínového kalendáře interpreta, což zejména u těch zahraničních bývá velké turné o několika desítkách zastávek. To není mnohdy lehké poskládat, byť Praha je lokačně velmi zajímavá. Je to zastávka mezi Vídní, Mnichovem, Berlínem a zbytkem Evropy. Dalším krokem naší agendy je vyjednávání obchodních podmínek s agentem, managementem, někdy i přímo se samotným interpretem, za jakých se koncert uskuteční. Obrovský záběr je pak nastavení ceny vstupenek a vůbec celého ticketingu, od kterého se odvíjí, jak akce bude úspěšná. S tím pak ruku v ruce přichází marketingová komunikace a mediální kampaně, díky kterým oslovíme danou cílovou skupinu a tím zajis- tíme obsazenost akce. Pak přichází fáze přípravy eventu, která trvá i několik měsíců, nejčastěji 6 až 8, ale mnohdy i 12 až 14 měsíců, kdy se postupně plánují technické detaily akce samotné, ubytování a doprava pro interpreta a jeho tým, požadavky na zázemí, šatny. Posledním krokem je vyúčtování celé akce.

Zaměřujete se kromě nových interpretů i na ty, kteří se mohou s úspěchem vrátit?
Přesně tak, kombinujeme obojí. Toto oddělení jsme zaklá- dali v roce 2008 a tehdejší agentury Interkoncerts, dnešní Live Nation, a 10:15 Promotion fungovaly hlavně pro zahraniční trhy. V aréně nám ale chyběl segment lokálních interpretů, což se ukázalo jako obrovská díra na trhu. Domácí umělci vystupovali v holešovické hale a zjistili jsme, že potenciál naplnit tehdejší Sazka Arenu mají u nás možná čtyři, pět interpretů. Věděli jsme, že tyto interprety budeme moci opakovat v horizontu tří až pěti let. Doba nám opravdu přála a okruh interpretů se postupně rozrůstal o další nejen domácí, ale i zahraniční. A to platí dodnes.

Podle čeho hodnotíte potenciál daného interpreta, aby O₂ arenu vyprodal?
V případě zahraničního umělce se vždy díváme s naším obchodním partnerem na to, jak se daný interpret v minulosti prodával nejen u nás, ale i v zahraničí. Je pro nás také důležité vědět, zda ho ostatní města v okolních zemích v dojezdové vzdálenosti do Prahy na svém turné mají. Pokud ne, pak můžeme počítat s tím, že stáhneme některé fanoušky právě z okolních měst, jako jsou Berlín nebo Vídeň. Díváme se rovněž na prodejnost a ceny vstupenek v ostatních městech. I pro agenta je důležité, aby akce byla úspěšná, a to nejen z hlediska finančního, ale i kvůli reputaci interpreta, která je nesmírně důležitá. Už jsme několik interpretů raději odmítli a je jasné, že se to bude stávat i do budoucna. I agenti umělců chápou, že každý trh se chová jinak a interpret na každém z nich funguje zcela odlišně. Že je např. populární v USA neznamená, že automaticky vyprodá naši O₂ arenu. Stává se i to, že interpreti, kteří před lety dokázali arénu vyprodat, se po letech přesouvají do menších prostor. V tomto se trh neuvěřitelně mění.

Zaměřujete se tedy i na akce s potenciálem na menší kapacitu?
Určitě ano. Naše dlouhodobá partnerství jsou založena na tom, že chceme pracovat i s interprety, kteří budou růst společně s námi. Všichni chtějí dělat vyprodané koncerty a mít halu plnou, k tomu ale vede postupná cesta. Proto máme i menší komplex O₂ universum nebo koncertní sál Forum Karlín, který nově spravujeme a jsme tak schopni organizovat koncerty s potenciálem již od dvou tisíc diváků. Můžeme tak spolu s interprety zažívat jejich úspěch a ideálně jít společně tou cestou od men- šího sálu až po vyprodanou O₂ arenu. 

Někdy si ale umělec záměrně vybere menší prostor, přestože by na velkou halu dosáhl...
Je to tak. Vždy to závisí na konceptu a vůbec pojetí té dané akce. To je třeba příklad Two Steps from Hell. Když jsem to představení viděl, bylo mi jasné, že se mnohem více hodí do O₂ universa, které zafungovalo jako jakýsi hudební klub. A vyprodali ho dvakrát po sobě. Takový Jarek Nohavica, který před lety bez problémů O₂ arenu vyprodal, je typ interpreta, který miluje kontakt s publikem. Jak sám říká, potřebuje vidět lidem do očí. Což se v O₂ areně ne vždy podaří. Trvalo mi něko- lik let a spousty schůzek, než se mi Jarka podařilo přesvědčit, že i koncert v O₂ areně pro něj bude atmosférou skvělý, což se opravdu stalo. Ale pro letošní květnové koncerty se rozhodl jít komornější cestou, proto O₂ universum. A opět dvakrát vyprodané. Hodně to závisí, v jaké náladě se interpret nachází, ale věřím, že si s Jarkem O₂ arenu ještě někdy zopakujeme.

Jak vlastně vypadaly Vaše úplné začátky s pořádáním akcí?
Začátky byly složité. Když toto oddělení vznikalo v roce 2008, měli jsme externího konzultanta, který nám pomáhal se v celém odvětví zorientovat, prováděl nás jím od samého začátku a uvedl nás do tohoto světa. Největší komoditou byly jednoznačně kontakty na agenty, managementy interpretů, které nám pomáhal získat. Z hlediska provozu samotné haly jsme sbírali kontakty i na ostatní arény. Byla to dlouhá a trnitá cesta. Stále si vybavuji i svůj první pracovní telefonát, jako by to bylo včera. Volal jsem Hance Petřinové, tehdejší manažerce Chinaski a diskutovali jsme koncert této kapely a také Mekyho Žbirky.

Jakou první akci nově vzniklé oddělení uspořádalo?

Přestože jsme se na začátku chtěli zaměřit zejména na koncerty lokálních interpretů, nezačali jsme ničím „menším a jednoduš- ším“, než koncertem hvězdné Céline Dion. Jak já říkám, vybrali jsme si Rolls-Royce mezi interprety. To byla doslova vysoká škola promotérství. Měli jsme možnost se navíc učit od Johna Giddingse, jednoho z nejrespektovanějších agentů v tomto byznysu, který má pod sebou mimo jiné i Madonnu nebo U2. Když se na to podívám zpětně, vůbec nerozumím tomu, jak jsme byli schopni tak velkou a složitou akci v týmu, který nebyl zkušený, odbavit. Nějak se nám to tehdy ale povedlo, agent byl spokojený a udělal nám dobré jméno v rámci referencí u svých ostatních kontaktů. Takhle jsme se začali dostávat do povědomí dalších agentur. Dá se říci, že Céline Dion nás uvedla do společnosti. Její koncert nás čeká znovu příští rok a i po těch letech z toho mám stále obrovský respekt.

Tehdy to muselo znamenat obrovský úspěch a průlom.
My jsme si řekli, že když už jsme to zvládli, budeme v tom pokračovat a dokázali jsme poté přivést Leonarda Cohena, Black Eyed Peas nebo Jennifer Lopez. Všichni si ale tehdy klepali na čelo a ptali se, proč jako hala děláme koncerty ve vlastní režii, proč jdeme sami do toho rizika a nevezmeme si raději lokálního promotéra. My jsme ale věděli, že nám to dává smysl, protože jsme měli možnost dosáhnout na interprety, které tehdejší promotéři nechtěli nebo je neuměli zajistit. Zároveň jsme chtěli mít určitou nezávislost. Na začátku jsme byli ostatním evropským halám pro smích, po letech nás ale samy začaly následovat. Zjistily, že právě tímto způsobem můžou rozšířit svou programovou nabídku. Stali jsme se v tomhle vlastně průkopníky.

Jak tehdy vůbec umělci reagovali na novou velkokapacitní halu?
Tehdejší metou bylo vyprodat Velký sál Lucerny, který má kapacitu 4 000 míst, pak to byla hala v Holešovicích se 13 000 místy. Když se v roce 2004 Sazka Arena otevírala, všichni viděli tu obrovskou budovu s 18 000 sedačkami a troufám si tvrdit, že měli obrovský respekt. Zároveň si ale arénu chtěli vyzkoušet. Nová multifunkční hala byla primárně postavena pro mistrovství  světa v hokeji. Kromě domácího hokejového týmu, tehdy Slavie, bylo ale potřeba začít plnit program tak, aby hala splnila svou funkci, tedy přes koncerty domácích i zahraničních umělců, family show nebo motokros. O₂ arena má svůj Genius loci, a to platí dodnes. I když některé interprety po pár letech opakujeme, každá show je jiná, mění se trh, fanoušci. Je to velmi turbulentní. A v tom je zároveň i krása toho, co děláme. I my se neustále učíme nové a nové věci. Navíc velkou výhodou arény je, že umožňuje, abychom si s kapacitou hráli, přizpůsobili ji danému interpretovi. I při kapacitě 6 000 míst může akce ve velké hale vypadat dobře.

Jak jste se k práci v O₂ areně dostal?
Pracuji zde od samotného začátku, tedy od roku 2004. Bylo mi 26 let. Po vysoké škole jsem odjel na roční stáž do zahraničí a když jsem se vrátil, zjistil jsem, že se v Libni staví nová multifunkční hala pro MS v ledním hokeji. Poslal jsem sem životopis, přitom jsem ale nevěděl, co bych chtěl dělat, jak bych to měl dělat a proč bych to měl dělat. Strašně mě ale lákalo být u mistrovství světa, protože mám spor- tovní vzdělání a sport mě provází celým životem. K mému překvapení se mi ozvali, že mě chtějí do nově vznikajícího týmu Obchodního oddělení. Když jsem prošel asi dvěma koly pohovorů, pozvali mě na začátku března 2004 do arény na ten finální. Pohovory přitom probíhaly v současné budově Technometra mezi dělníky. A moje první věta, se kterou jsem otevřel dveře, byla ta, že se omlouvám, že jdu na pohovor v holínkách, které jsou navíc úplně špinavé. Ale tehdejší vedoucí se jen smála, že to je v pohodě, protože takhle tam chodí všichni. Při první prohlídce haly jsem vyfasoval helmu, bylo to regulérní staveniště a já jsem si nedokázal představit, že za 14 dní se tu má hrát první hokejový zápas. Společně s kolegyní Marcelou Řezníčkovou, která v současnosti vede Obchodní oddělení, jsme první dva týdny byli jak v Jiříkově vidění. Hala byla obrovská, ztráceli jsme se a při šampionátu jsme tam byli spíš jako diváci než zaměstnanci. Celé to bylo hrozně dynamické, spíš jsme to zpovzdálí pozorovali, nasávali a snažili se co nejméně překážet.

Kdy nastal posun k produkci vlastních akcí?

Po dvou letech na Obchodním oddělení jsem přešel na Eventové oddělení. Tehdy měl event manažer trochu jinou funkci než dnes. Měli jsme rozdělené akce podle pořadatelů a každý z nás měl na starosti komplet celou akci od obchodních podmínek až po vyúčtování. Ze začátku jsme halu pouze pronajímali. Poté jsem odešel na několikaměsíční stáž do MediaEdge a po mém návratu, to už byl rok 2008,  jsem se stal šéfem produkčního oddělení, které mělo za úkol rozšířit stávající programovou nabídku. Pár měsíců na to se konal zmiňovaný koncert Céline Dion jako naše první inhouse akce. Tím jsme vstoupili na promotérské pole a začali jsme pořádat koncerty ve vlastní režii. Byl jsem za tu šanci moc rád. Ani nevím, jak jsem se tak rychle z juniora dostal do středního managementu, ale najednou jsem měl rozpočtovat akce v hodnotě desítek milionů korun. Neuvěřitelně jsem se posunul v rámci svého profesního růstu a jsem dodnes vděčný, že jsem tu důvěru dostal. I po těch letech mě práce baví, přestože je časově i psychicky náročná. Ale v momentě, když vidím vyprodanou halu a lidi, kteří na akci přišli a baví se, interpret si koncert užívá, management je spokojený a vrací se k nám, to je to, co mě nabíjí.

Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?
To je pro mne jednoznačně tenisový Laver Cup v roce 2017. Je to dané tím, že jsem u tohoto projektu byl od samého začátku. Seděl jsem v kanceláři a někdo mi volal na pevnou linku. Na druhém konci byl Steve Zacks, výkonný ředitel Laver Cupu. Byl zrovna v Paříži a volal s tím, že se za týden chystá do Prahy. Prý slyšel, že tu máme hezkou arénu, kterou by si rád prohlédl, že ví o úspěších českých tenistů v Davis Cupu a Fed Cupu a že připravuje společně s Rogerem Federerem skvělý turnaj, jehož první ročník by chtěli odehrát v Evropě. V hledáčku měli i další evropská města, ale Praha nakonec vyhrála. Laver Cup byl nádherný projekt a také neskutečně časově náročný. Díky tomu, že jsme to se zahraničními i lokálními partnery připravovali na zelené louce, tak myslím, že bude strašně těžké to někdy překonat. Nicméně věřím, že přece jen něco lepšího před námi stále ještě je.

Který koncert ve Vás zanechal největší dojem?
Těch akcí je určitě víc a nechtěl bych na nikoho zapomenout. Určitě tam ale patří zmiňovaná Céline Dion, to byl náš první prémiový zahraniční koncert. Koncerty Muse, které byly technologicky absolutně skvělé. Kabáti jsou vždycky fantastičtí. První koncerty Kryštof, přičemž Richarda Krajča jsem také přemlouval několik let, než kývnul na O₂ arenu. Určitě Marek Ztracený  a už naše legendární diskuze, jestli nejít po Foru Karlín spíše dvakrát do O₂ universa než do jedné arény a on pak vyprodal O₂ areny dvě a následující rok znovu. Je nějaký interpret, kterého se ještě nepo- dařilo dostat do O₂ areny, ale o kterého byste stál? V O₂ areně mi jednoznačně chybí U2. Ti jsou zároveň mými oblíbenci. Ale asi bychom museli přidat další dvě patra, aby byl lokální promotér schopen tuhle kapelu zaplatit. To je legenda, která jednoznačně patří na ty největší stadiony. Nicméně naše hala je velká a krásná a kdoví, pořád existuje šance, že se jich i u nás jednou dočkáme. A mezitím máme v programu desítky jiných skvělých akcí, které diváky i nás baví.